Kdy se vydat na cestu
Nejvhodnější čas k návštěvě Íránu jsou jarní měsíce (od poloviny března do května) anebo podzim s příjemným stabilním počasím, kdy (s výjimkou pobřeží Kaspického moře) prakticky vůbec neprší. V létě panuje i na vnitrozemských plošinách velké horko, u Perského zálivu se přidává i nesnesitelné vlhko. Íránské léto se dá snést v severozápadní polovině země. Zima (od listopadu do února) může být v Íránu překvapivě chladná a především nepříjemně deštivá. Na toto období připadá většina celoročních srážek a obecně to není příliš vhodná doba pro cestování po Íránu. Je také dobré si zjistit, kdy je muslimský měsíc ramadán. Během přísného půstu návštěva země ztrácí hodně ze svého kouzla.
Geografie a příroda
Írán je sedmnáctou největší zemí světa. Sdílí hranice s Ázerbájdžánem (432 km) a Arménií (35 km) na severozápadě, s Turkmenistánem (992 km) na severovýchodě, s Pákistánem (909 km) a Afghánistánem (936 km) na východě a s Tureckem (499 km) a Irákem (1458 km) na západě. Jeho hranice dále vymezuje Kaspické moře na severu a Perský a Ománský záliv na jihu. Více než polovinu země tvoří hory s čtyřmi hlavními horskými hřebeny. Nejznámější je pohoří Alborz, rozkládající se na severu podél Kaspického pobřeží, jehož dominantou je nejvyšší hora Íránu – 5671 m vysoký Dámavand. Nejrozsáhlejším je pohoří Zagros, táhnoucí se od Turecka k Perskému zálivu s mnoha vrcholy nad 4000 metrů. Jednou z nejsnáze dosažitelných čtyřtisícovek je hora Shirkouh nedaleko města Yazd. Mezi menší pohoří patří dvě vulkanického původu – Salaban a Talesh na severozápadu, které skýtají bohaté pastviny hojně využívané nomády. Východní část země tvoří hlavně neobydlené pouště – Dašt-e Kavír na severu a Dašt-e Lut na jihovýchodě, které dohromady pokrývají téměř 25 % země. Jen tu a tam v nich natrefíte na slané jezero či luxusní oázy. Jediné rozlehlejší roviny se rozkládají na pobřeží Kaspického moře a na severním konci Perského zálivu. Zhruba 53 % území Íránu zabírají pouštní oblasti, 27 % pastviny, 9 % zemědělská půda (75.620 km² je zavlažováno), 11 % lesy. Vodních toků je především ve vnitrozemí málo, většina z nich ústí do bezodtokových jezer a některé z nich v létě úplně vysychají. V Íránu je 16 národních parků o celkové rozloze 1.649.771 ha, přičemž první národní park vznikl již v roce 1957. Rezervací je v celé zemi celkem 33. Mezi stromy převažuje dub, jalovec, habr, jasan a javor, na jihu myrta, mandloň a ořešák. Z živočichů je běžná antilopa středoasijská, gazela perská, jelen maral, rys ostrovid, vlk, muflon, koza bezoárová, sysel, frček, dikobraz, netopýr a varan. K tomu přistupuje řada druhů ptáků, hmyzu a hadů. Za posledních sto let byli zcela vyhubeni někteří typičtí zástupci savců – mj. i perské národní zvíře lev. Teprve poslední dobou se podnikají opatření v oblasti ochrany životního prostředí.
Klima a počasí
V severní části je typické subtropické podnebí s výraznou kontinentalitou, na jihu pak horké a suché podnebí tropického charakteru. Stejně jako u nás lze v Íránu hovořit o čtyřech ročních obdobích. Léto je v Íránu velmi horké a zejména v jeho jižní části jsou vedra opravdu extrémní a pro nás těžko snesitelná. Průměrná teplota činí v červenci 25–32 °C. Zima může být v Íránu překvapivě chladná a především nepříjemně deštivá. Na horách v severních oblastech země a náhorních plošinách na severozápadě v zimě sněží. Průměrné teploty jsou v lednu 2–19 °C. Srážky od západu k východu ubývají, nejvíce jich spadne v oblastech u Kaspického moře (ročně až 2000 mm). Nejsušší jsou kraje u slaných jezer ve vnitrozemí, zatímco v pouštích při jižním pobřeží dochází v noci ojediněle k tvorbě mlhy. Pro aktuální informace o počasí klikněte zde.
Jak se dostat tam a zpět
Letecky: Nejlepším a nejrychlejším způsobem dopravy do Íránu je doprava letecká. Z Prahy sice žádná přímá linka do Teheránu nelétá, ale i s přestupem v některém z evropských měst netrvá většinou cesta déle než deset hodin. Přímé a tedy podstatně kratší lety jsou možné z Vídně či Mnichova. Ne vždy je však přímý let levnější než let s přestupem. Díky cenové politice leteckých společností tomu často bývá naopak. Ceny letenek se mění podle sezóny a zvláště taxy mohou být velice rozdílné. U většiny leteckých společností je odletová taxa v Teheránu již započtena v ceně letenky. Letiště Imáma Chomejního (IKA) je vzdáleno asi 30 km jihozápadně od města. Pro informace a rezervace klikněte zde. Pozemní cestou: Pomalejší, ale také možná je pozemní doprava do Íránu. Tato varianta byla cestovateli často využívaná v dobách, kdy získat klasické turistické vízum bylo nesnadné a jedinou praktickou možností bylo vízum tranzitní. Do Íránu je teoreticky možné dostat se celkem ze sedmi zemí, nejjednodušší je to však rozhodně z Turecka – z Istanbulu jezdí do Teheránu přímé autobusy každý den. Cesta z Arménie, Azerbajdžánu a Turkmenistánu je uskutečnitelná, avšak s různě vysokým stupněm obtíží. Dále je možné překročit hranici z Afganistánu a Pákistánu, vždy je ale nutné posoudit míru rizika. Hranice do Íráku je pro turisty uzavřena, zatímco do Kurdistánu je někdy otevřena.
Vstup do země
Občané České republiky potřebují k pobytu v Íránu platné vízum. Toto vízum lze získat na velvyslanectví Íránu v Praze. Procedura trvá zhruba tři týdny a vlastní vízum platí 30 dní. Platnost víza lze rozšířit přímo v Íránu, ale často to závisí na ochotě místního úředníka. Pro naše klienty zařizujeme vízum na příletu, které obdržíte na letišti v Íránu. Tranzitní vízum je udělováno na maximálně 5 dní a nelze ho prodloužit. V žádném případě nedoporučujeme překročit platnost uděleného víza! To má za následek pokutu a složitá, i několik týdnů trvající jednání s íránskými úřady. Pokud má turista v pase platné vízum, je vstup do země na novém mezinárodním letišti v Teheránu přímý a bezproblémový. V minulých dvou letech se nevypisovaly ani žádné vstupní karty či celní a devizové prohlášení. Na novém letišti již nejsou oddělené přepážky pro muže a ženy. Na některých pozemních hraničních přechodech může být vyřízení vstupních formalit poněkud komplikovanější a časově náročnější. S žádostí o vízum se můžete obrátit na naši cestovní kancelář a my vám vízum rádi vyřídíme.
Celní předpisy
Při vstupu do země jsou celní prohlídky běžnou záležitostí. Celní prohlídky na mezinárodním letišti Imáma Chomejního v Teheránu jsou relativně přísné. Po příletu do Íránu si musí všichni cestovatelé nechat svá zavazadla zkontrolovat v rentgenovém zařízení (výjimku tvoří majitelé diplomatického pasu). V případě, že cestovatel doveze zboží pro dovoz íránskými zákony zakázané, je toto zboží zabaveno a dovozce zaplatí též vysokou finanční pokutu. V krajním případě mu hrozí trestní stíhání. Celníci se také mohou ptát na přesnou trasu cesty po Íránu, adresu pobytu apod. Do Íránu se smí dovážet převážná většina věcí, které běžný turista potřebuje, pokud jsou přiváženy v normálním objemu (dárky do hodnoty 80 USD). To platí i pro potraviny. Přísně zakázán je zejména dovoz alkoholických nápojů. Samozřejmě se nesmí dovážet literatura či časopisy s obsahem znevažujícím náboženství a dále vepřové maso, hazardní hry, syrské libry, saúdskoarabské rijály, emirátské dirhamy, irácké dináry či libanonské liry, samozřejmě ani zbraně, hořlaviny a výbušniny a drogy. Vyvážet se z Íránu smí veškeré nakoupené suvenýry kromě starožitností. Bezcelně může cestovatel při odjezdu z Íránu vyvézt následující předměty: sušené ovoce a max. 10 kg pistácií, osobní svršky, íránské ručně vyrobené předměty bez omezení (ne pro obchodní účely), íránské hudební nástroje, zboží z dovozu (nevyrobené v Íránu – jednou ročně do hodnoty 50 USD). Na základě výnosu Centrální banky každý držitel cestovního pasu může vyvézt při cestě do Evropy nebo do zámoří obnos 1000 USD buď v hotovosti, nebo v cestovních šecích. Pro doprovázející osobu je povoleno 500 USD na osobu. Nesmí být vyváženy: starožitnosti, starožitné mince, starožitné koberce v ceně vyšší než 160 USD, originální umělecká díla, staré rukopisy, umělecké malby, zbraně, náboje, vojenské přístroje, drogy. Co se týče vývozu zlata a stříbra je povolen vývoz 150 g zpracovaného zlata bez drahokamů a 3 kg stříbra zpracovaného bez drahokamů. Povinná směna valut není předepsána.
Místní doprava
Většina cestovatelů je systémem dopravy v Íránu mile překvapena. Místní řidiči automobilů mají sice poněkud svérázný způsob řízení, ale zajisté oceníte, že většina veřejných dopravců zajišťuje své služby pravidelně, často bez zpoždění a velmi levně. Letecky: V Íránu funguje relativně hustá a velmi levná síť místní letecké dopravy. Hlavní leteckou společností je Iran Air. Existují však i další soukromé letecké společnosti zajišťující vnitrostátní či mezinárodní spojení. Ceny vnitrostátních letenek jsou stanoveny vládou, takže se u jednotlivých společností lišit nebudou. Liší se však stav a stáří letadel, a tak je dobré si před rezervací zkontrolovat, zda nepoletíte náhodou starým Tupolevem. Nejspolehlivějšími leteckými společnostmi jsou Mahan Air, Iran Air a Kish Air, naopak raději nelétejte se společnostmi Caspian Airlines a Taban Airlines. S jakoukoliv společností však zjistíte, že zpoždění jsou v letecké dopravě celkem běžná, přesto je dobré být na letišti alespoň hodinu před plánovaným odletem. Hlavním uzlem je Teherán, pokud chcete letět mezi dvěma jinými městy, pak často musíte právě přes Teherán. Další letiště jsou ve všech větších íránských městech. Mezi většími městy létá několik spojů denně, do malých měst alespoň několik týdně. Autobusem: V Íránu je velmi dobře fungující systém autobusové dopravy. Ve většině větších měst je autobusové nádraží, které slouží více než dvaceti společnostem provozujícím dálkové linky. Autobusy pro dálkové linky jsou levné, pohodlné a na rozdíl od místních linek nemají oddělené části pro muže a ženy. Kvalita autobusů se u jednotlivých společností značně liší, ale vláda se snaží udělat pro bezpečnost cestujících maximum tím, že nastavila přísnou kontrolu rychlosti. Rychlost jízdy je nahrávána a řidiči se musí každých sto kilometrů prokazovat dálniční policii, jakou rychlostí jeli. Jízdné je stanoveno vládou, takže se liší jen nepatrně. Kromě jízd na velmi krátkou vzdálenost je stání v autobuse zakázáno. Vždy si ověřte, kam autobus skutečně jede, neboť informace psané, často i v angličtině, vpředu či zboku vozu jsou mnohdy mylné. Vlakem: Rovněž železniční doprava je v Íránu velmi rozšířená a dobře fungující, kromě toho je to zde ten nejlevnější způsob cestování. Hlavní uzlem je Teherán a většina spojů začíná nebo končí právě zde. Minimálně jednou za den odtud odjíždějí vlaky do měst Mashad, Esfahan, Tabriz, Bandar, Abbas a Kerman. Na delších tratích je vhodné koupit si místo v komfortním lehátkovém či lůžkovém voze. Vlaky povětšinou vyjíždějí přesně, ale časy příjezdů jsou bohužel ve větší míře v nočních hodinách nebo velmi brzy ráno, což je důvod, proč cestovatelé raději používají k přesunům autobusy. Pronájem aut: Modernizace silnic a stavba dálnic pokračuje v Íránu velmi rychlým tempem. Proto je většina silnic ve velmi dobrém stavu. Při cestě vlastním vozem je třeba být vybaven mezinárodní „zelenou kartou“ (carnet de passage) s platností mimo Evropu a mezinárodním řidičským průkazem. Většina osobních aut v Íránu používá olovnatý benzín nízké kvality, benzín vyšší kvality je k dostání pouze u vybraných čerpacích stanic (obvykle se nacházejí ve větších městech). Nafta pro dieselové motory se v Íránu prodává pouze ve variantě pro nákladní vozy a není vhodná pro moderní dieselové motory, navíc není na benzínových stanicích běžně dostupná. Rádi vám také zajistíme vypůjčení automobilu nebo motocyklu. Buďte však připraveni, že celý váš itinerář může být narušen nebo
změněn díky nenadálým komplikacím jako jsou vlivy počasí, policejní uzávěry, sesuvy půdy, nehody apod. Je zde i několik skutečností, které byste měli mít na
paměti, protože by mohly vaše cestování značně znepříjemnit. Provoz ve městech je velmi hustý, mimo města pak až na výjimky a hlavní tahy poměrně řídký. Írán patří mezi země s vysokou nehodovostí, čemuž se při způsobu jízdy většiny řidičů nelze divit. Pokud nemáte moc času a chcete se vyhnout komplikacím a improvizaci po cestě, doporučujeme vám levné cestování v najatém automobilu s naším řidičem. Taxi, metro, místní autobusy: Co se týče dopravy po městě, nejsnazší, ale samozřejmě nejdražší variantou je vzít si taxi, kterých po ulicích jezdí tisíce. Levnější variantou je vzít si kolektivní taxi. V Teheránu fungují i autobusy a metrobusy (expresní autobusy na hlavních magistrálách mají své vlastní jízdní „metro“ pruhy). Jelikož je ale vše napsáno v perštině, tudíž pro našince zcela nesrozumitelně, a na znalost angličtiny se neradno spoléhat, tak tuto variantu nemohu doporučit. Co lze na druhou stranu doporučit je teheránské metro. Je moderní, čisté a bezpečné.
Kultura a obyvatelé
Irán je velice zajímavá země s bohatým historickým a kulturním odkazem. Od středověku je tato oblast, známá jako Persie, slavná především díky svým básníkům, ať už jde o Firdausího, Háfize či Sa'dího. Také pohádky Tisíce a jedné noci spojuje většina Evropanů jednoznačně s perským prostředím, třebaže jejich nejstarší vrstva je indického původu – Peršané jen celý soubor rozšířili a zprostředkovali západu. V malířství je proslulá perská miniatura a sakrální architektura, která vychází z arabských i perských vzorů a její stylové prvky lze najít od Indie až po středoasijské republiky bývalého SSSR. Moderní íránská literatura se do širšího povědomí zapsala méně, ačkoli ji reprezentují takové osobnosti jako např. Nímá Júšídž (1897–1960), novátorský básník, jenž zavrhl časomíru a prosazoval volný verš. V současnosti je zejména u mladé generace populární autorka komiksů Marjane Satrapiová (*1969), žijící v exilu ve Francii (autobiografický komiks Persepolis, který byl posléze i zfilmován). Íránská kinematografie, jejíž počátky jsou spjaty s osobou režiséra Abdulláha Sepanty, je často ceněna více v zahraničí než doma a její produkce má co do počtu filmů spíše klesající úroveň. V sedmdesátých letech existovalo v Íránu 14 studií, kde se natáčelo kolem 70 filmů ročně; kin bylo v zemi zhruba 500. Islámská revoluce měla na celý žánr negativní dopad. K hlavním poválečným osobnostem, které ovlivnily vývoj íránského filmu, patří Ismá’íl Kúšán a Farroch Ghaffárí. Co se týče místních obyvatel, spoustu cestovatelů je považuje za vůbec nejpohostinnější na světě. Lidé jsou zde neobyčejně přátelští a milí a řada z nich vám bez okolků nabídne pomoc či vás pozvou k sobě na tradiční večeři a zcela nezištně vás nechá přenocovat ve svém „svátečním pokoji“. A vsaďte se, že vám nedovolí odejít dříve než po večeři a společné prohlídce města. Navíc si ani chvilku nebudete připadat, že jste rodině na obtíž. Právě naopak, vaši hostitelé se k vám budou chovat jako k nejbližší rodině. Jedním z důvodů je pravděpodobně víra, jež mimo jiné ukládá každému muslimovi dávat almužnu, která může mít podobu pomoci potřebným a touhy být pohostinným. Íránci kladou rovněž vysoké nároky na zdvořilé vystupování. Ve srovnání se západními normami je společenský hovor v daleko větší míře prokládán rituálními frázemi obsahujícími chválu a uznání partnerovi, často s výraznou nadsázkou. Naopak nesouhlas či nelibost bývají vyjadřovány jen opatrně a často pouhým mlčením; je tedy třeba být v tomto směru velmi vnímavý, aby se předešlo vážnějším nedorozuměním. Jakýkoli projev emocí – rozčilení, zvýšení hlasu, ostrý slovník – je Íránci posuzován jako nepřijatelný nedostatek důstojnosti a sebeovládání. Nabídku služby, daru, často i běžného pohostinství je normální nejprve „skromně“ odmítat a přijmout teprve na naléhání nabízejícího; teprve opakované odmítnutí je obvykle bráno jako vážně míněné. Je nezbytně třeba vyhnout se komentářům k islámským náboženským zvyklostem a povinnostem, i pouhé neutrální konstatování odlišnosti může být chápáno jako kritika. Totéž do jisté míry platí pro komentáře k politickému dění, na něž je lépe opatrně přistoupit jen tehdy, dá-li k tomu partner jasný impuls. Nejmarkantnějším rozdílem od kultury Západu je asi odívání tamních žen, halení hlavy a celé postavy. Na Evropanky a ostatní cizinky se zásady islámského odívání vztahují taktéž, alespoň na veřejnosti a všude tam, kde by mohly potkat muže. Čádor, dlouhý závoj, ale není nezbytný a postačí šátek a volný svrchní oděv. Objektivně je ale třeba říci, že situace žen je daleko lepší než v mnoha jiných islámských státech. Mnoho žen studuje na vysokých školách, chodí do zaměstnání, mohou řídit auta a mnoho jiných věcí, o kterých si ženy třeba v Saúdské Arábii nebo v Afgánistánu mohou jen nechat zdát.
Svátky a oslavy
V Íránu používají starý zoroastriánský solární kalendář, v němž nový rok začíná 21. března křesťanského kalendáře (od 21. března do 20. března následujícího roku), který je stejně jako náš gregoriánský o 10(11) dnů delší než muslimský lunární kalendář. Proto se přibližně za každých 32 let rozchází tento íránský kalendář s muslimským o jeden rok. Obecně je íránský Ramadán zpožděn vůči arabskému světu o jeden až dva dny. Íd al-Adhá (svátek po 30 dnech od konce postního měsíce ramadánu) v Íránu neprovázejí žádné oficiální oslavy. Mnoho turistů dává přednost cestě do Íránu v termínu mimo postní měsíc Ramadán. Pokud však toto období spadá do cestovatelsky příhodné doby, bylo by zbytečné přesouvat svou cestu na jindy. I když je v tuto přes den většina restaurací zavřena, běžný život funguje téměř normálně. Navíc je v tuto dobu v zemi méně turistů, a tudíž hotely nejsou přeplněné. Íránský kalendář zahrnuje celou řadu dnů pracovního volna, které připadají na výročí významných událostí spjatých se vznikem islámského náboženství či Íránské islámské republiky a dále osobní výročí významných postav šíitského islámu. Ze starých zoroastriánských svátků se udržel svátek nového solárního roku (Nowrooz, „Nový den“). Je třeba upozornit, že některé svátky se řídí islámským lunárním kalendářem a v jiných rocích proto připadají na odlišné dny evropského kalendáře. Dnem pracovního klidu je pátek. Ve čtvrtek státní instituce a orgány buď nepracují, nebo je pro ně čtvrtek „krátkým“ dnem s pracovní dobou do 12 hodin.
Státní svátky a dny volna
10.02.2013 - (22. Bahmán 1391) Vítězství islámské revoluce v Íránu
19.03.2013 - (29. Esfand 1391) Národní den ropného průmyslu
21.03.2013 - (1. Farvardín 1392) Začátek íránského kalendáře – Nowrooz
22.03.2013 - (2. Farvardín 1392) Novoroční prázdniny – Nowrooz
23.03.2013 - (3. Farvardín 1392) Novoroční prázdniny – Nowrooz
24.03.2013 - (4. Farvardín 1392) Novoroční prázdniny – Nowrooz
01.04.2013 - (12. Farvardín 1392) Den Islámské republiky Írán
02.04.2013 - (13. Farvardín 1392) Den přírody
14.04.2013 - (25. Farvardín 1392) Mučednictví Hazrata Fatemeha
04.06.2013 - (14. Chordád 1392) Demise vůdce IRI – Imáma Chomejního
05.06.2013 - (15. Chordád 1392) Den krvavého povstání v roce 1963
24.06.2013 - (3. Tír 1392) Narozeniny Imáma Mahdiho
30.07.2013 - (8. Mordád 1392) Mučednictví Hazrata Amira
10.08.2013 - (19. Mordád 1392) Eid Fitr, je svátek v poslední den Ramadánu
02.09.2013 - (11. Šahrívár 1392) Mučednictví Imáma Jafara Sadegha
16.10.2013 - (24. Mehr 1392) Svátek Eid Korban/Gurban
24.10.2013 - (2. Aban 1392) Svátek Eid Ghadire Khom
13.11.2013 - (22. Aban 1392) Svátek Tasooa
14.11.2013 - (23. Aban 1392) Svátek Ashura, první ze 40 dnů smutku nad úmrtím imáma Hussaina v Karbale v Iráku
23.11.2013 - (2. Dej 1392) Svátek Tasooa
31.12.2013 - (10. Dej 1392) Mučednictví proroka Mohameda
Časové pásmo
Pro celé území Íránu platí časové pásmo GMT +3,5 hodiny. Časový posun oproti ČR je tudíž po převážnou část roku 2,5 hodiny, neboť i v Íránu se používá letní a zimní čas. Írán překlápí svůj čas na letní vždy kolem nového roku, tj. 21. března a zpět vždy kolem 21. září každého roku.
Míry a váhy, elektřina
Metrický systém. Elektrické napětí 220 V, 50 Hz. Většinou se zde setkáte s evropskými typy zásuvek.
Měna
Peněžní jednotkou je íránský rijál (IRR); běžně používané bankovky mají hodnotu 1 000, 2 000, 5 000, 10 000, 20 000, 50 000 a 100 000 IRR, mince 100, 250, 500, 1 000 a 5 000 IRR. V běžném peněžním styku se však nejčastěji počítá s fiktivní (formálně neexistující) tradiční měnou tománem (1 tomán = 10 rijálů). Při obchodní komunikaci je třeba neustále pozorně sledovat, v jaké jednotce jsou ceny uváděny, jinak může docházet k nepříjemným nedorozuměním. Vzhledem k nízké kupní síle rijálu a nízké nominální hodnotě bankovek jsou v běžném peněžním styku používány i bankovní šeky v hodnotách 500 000 rijálů (fyzická podoba jako běžná bankovka), které stále častěji místo bankovek nabízejí i banky a licencované směnárny. Tyto šeky lze bez větších problémů používat jako platidla s tím, že obchodníci vracejí drobné peníze v bankovkách. Směnný kurz IRR je denně kótován na teheránské burze (Tehran Stock Exchange – TSE). Náš on-line kurzovní lístek
naleznete zde, pro aktuální výpočet kurzu klikněte zde.
Placení
Mezinárodní platební karty nejsou v zemi díky embargu akceptovány. V Íránu je nainstalováno velké množství bankomatů, kde lze použít pouze platební karty vydané místními bankami. Nelze využívat ani cestovní šeky, nefunguje ani bankovní spojení prostřednictvím Western Union / Moneygram. Doporučuje se tedy mít při cestě do Íránu dostatečnou zásobu hotovosti. Vyměnit peníze po příjezdu je možné v bankách a oficiálních směnárnách a to zejména v hlavním městě a ve větších správních městech. Je ale vždy lepší provést výměnu v Teheránu a nespoléhat se na banky v odlehlejších částech země. Nedoporučujeme výměnu peněz na ulici, protože se jedná o ilegální činnost. V celém Íránu lze bez problémů směňovat měny USD a EUR na místní měnu.
Spropitné
Spropitné není v Íránu úplně běžné. V luxusnějších restauracích, především v Teheránu, se většinou očekává spropitné ve výši 10 %, ale ve většině restaurací a na dalších místech, kde se poskytují nějaké služby, jsou jakékoliv peníze, které ponecháte navíc, brány jako příjemné překvapení. Měli byste počítat i se spropitným pro najaté řidiče a průvodce, zdvořilé je zanechat malý peněžní dar při ukončení návštěvy mešity / kostela / svatyně. Pokud peníze nabídnete, první reakcí bývá zdvořilé odmítnutí, přesto však na přijetí peněz trvejte.
Nákupy
Většina obchodů otevírá mezi 9–10. hodinou a zavírá kolem 21 hodin. V letním období jsou polední přestávky (siesta) pohyblivé od 13–16 hodin. Většina obchodů s potravinami, ovocem a zeleninou má otevřeno i v pátek a během volných dnů do velmi pozdních večerních hodin. Od února 2004 platí povolení teheránské městské samosprávy, podle něhož teheránské restaurace, parky a provozovny rychlého občerstvení smějí zůstat otevřené až do 3:00 hodin. Cenová hladina zůstává v Íránu všeobecně příznivá, byť ji ustavičně nahlodává inflace. Základní potraviny i stravování v jídelnách či restauracích vyjdou levněji než u nás, někdy docela výrazně, např. mléčné výrobky, placky, zelenina a ovoce, ale třeba také orientální zákusky. Typické nákupní místo pro místní obyvatele a exotický zážitek pro cestovatele jsou klasické perské bazary a trhy, kde nakoupíte vše potřebné od zeleniny a masa až po drogistické potřeby. Některé trhy se specializují na výrobky z kovu, pestré ubrusy a tkané koberce vyráběné nomády a další zboží, které si můžete z Íránu dovést jako krásné suvenýry. V Teheránu naleznete také nákupní centrum s obchody se zlatem a stříbrem (blízko hlavního bazaru). Větší výběr suvenýrů je u významných památek a větších městech. Smlouvání při nákupech je běžnou záležitostí, musí však probíhat s úsměvem a být bráno spíše jako společenský rozhovor než záležitost života a smrti.
Úřední hodiny
Zákonem stanovená pracovní doba nesmí za týden přesáhnout 36 hodin, přesáhne-li, je zaměstnavatel ze zákona povinen zajistit zaměstnancům oběd. Otevírací hodiny se mohou lišit, ale ve většině případů je zavřeno ve čtvrtek odpoledne a celý pátek (íránský víkend). Banky: sobota – středa 8:00–14:00, čtvrtek 8:00–12:00. Pošty: sobota – čtvrtek 7:30–15:00. Úřady: sobota – středa 8:00–14:00, čtvrtek 8:00–12:00. Obchody: sobota – středa 9:00–20:00, většinou mají pauzu 13:00-15:30, ve čtvrtek zavírají dříve. Muzea: 9:00–18:00 v létě, v zimě jen do 16.00 až 17:00.
Telefony a internet
Na území Íránu operuje 7 mobilních operátorů, mezi největší patří MCI a MTN. Roaming funguje, ale občas se stává, že se sim karta není schopna do sítě přihlásit. Ceny roamingu jsou navíc vysoké. Proto je ideální si koupit po příletu místní SIM kartu (MTN). Mobilní internet funguje bez problémů. Také můžete volat z telefonních budek, karty do těchto telefonů se dají koupit u novinových stánků, ale většina z nich je jen pro domácí hovory, je tedy nutné si ověřit, že z nich můžete volat do zahraniční. Ve větších městech lze volat do zahraničí ze speciálních center, ceny jsou zde nízké. Připojení k internetu je dostupné skoro všude a skype funguje bez problémů. V internetových kavárnách vás hodina připojení vyjde asi na 1,5 USD, v hotelích o něco více. V hotelech je většinou k dispozici WiFi zdarma, někdy za poplatek.
Důležitá telefonní čísla
Hasiči: 125
Policie: 110
Ambulance: 115
Mezinárodní tísňová linka: 112
Oblečení
Teploty v Íránu se mohou neuvěřitelně rychle měnit při přechodu dne v noc, ze stínu na slunce, ve výškách nad 1000 m jsou dny teplé, ale rána a noci mohou být velmi chladné. Oblečení potřebné pro cestu byste měli také přizpůsobit ročnímu období, ve kterém hodláte cestovat a také aktivitám, kterým se hodláte během pobytu věnovat. Základem je určitě kvalitní prodyšné oblečení a pohodlné zpevněné boty vhodné i do těžších terénních podmínek. Při balení myslete na to, že cesty jsou prašné a cestování náročné. K základnímu vybavení pak rozhodně patří klobouk nebo jiná ochrana hlavy před sluncem, kvalitní opalovací krém s vysokým ochranným faktorem (slunce zde opravdu silně pálí), sluneční brýle, láhev na vodu, osobní léky a potřebná kosmetika, která by zde mohla být těžko k sehnání. Co se týče místních zvyků, Íránci jsou velmi citliví na dodržování tradičního oblékání, hlavně u žen na veřejnosti. Nicméně již není vyžadován čádor, nutný je však svrchní volné oblečení, které zakrývá šíji, boky a ruce po zápěstí a šátek, což platí bez výjimky pro všechny ženy i pro cizí státní příslušnice. Nejsou dovoleny krátké sukně, délka sukní musí být pod kotníky. Muži musí mít zahalenou horní část těla a není jim dovoleno chodit v krátkých kalhotách. Kravata je tolerována, její nošení je většinou znakem cizince. Ignorování těchto pravidel bude vážnou kulturní a náboženskou urážkou a u zbožných obyvatel vzbudí velké pohoršení a v krajních případech může vést k zatčení.
Zdraví
Doporučuje se před odjezdem absolvovat pravidelná vyšetření, abyste předešli případným komplikacím na místě. Přibalte si sebou náhradní léky (mějte od lékaře napsaný seznam účinných látek), brýle, kontaktní čočky apod. Při cestování do Íránu je nutné dodržovat ve zvýšené míře základní hygienické návyky. Přesto se zahraniční návštěvníci neubrání cestovnímu průjmu. U téměř všech cizinců se po několika dnech pobytu vyskytnou bolesti žaludku a střevní potíže, které jsou vyvolané změnou mikroflory v organismu a nikoli, jak se často návštěvníci domnívají, vlivem nějaké choroby. Dieta a klid pomohou toto období přestát bez větších problémů. V případě, že problémy neustávají, je nutno vyhledat lékařskou pomoc. Lékařská péče je v Íránu bez problému dostupná a zpravidla na dobré úrovni. V Teheránu existuje téměř ve všech nemocnicích non-stop pohotovostní služba, také některé lékárny jsou otevřeny nepřetržitě. Síť soukromých lékařů je zde rozsáhlá a většinou se bez problémů domluvíte anglicky. V ostatních větších městech je situace podobná. Léky jsou však k dostání v omezeném výběru, proto se základní vybavení lékárničky doporučuje přivézt. Ošetření a léky je nutné hradit v hotovosti, ceny ve srovnání s ČR jsou vyšší. Všechny poplatky je nutné uhradit před ošetřením. Pro cestu je nezbytné mít dobré zdravotní pojištění, které vám rádi zařídíme v naší kanceláři (pojištění by mělo krýt i drahou záchrannou leteckou službu). Mezinárodní očkovací průkaz je lékařskými zařízeními uznáván, nicméně od českých občanů není vyžadováno žádné povinné očkování, doporučuje se očkování proti hepatitidě A a B, břišnímu tyfu, paratyfu a žluté zimnici. Na několika místech se vyskytly případy tzv. krymsko-konžské ebolové horečky (nejedná se o ebolu klasického typu) a cholery. Bližší informace naleznete také na www.domuvezdravi.cz. Při styku se zvířaty hrozí zvýšené riziko nákazy vzteklinou (zvláště ve večerních hodinách). V nepřehledném terénu (mimo horské oblasti) je nutno mít na paměti možnost uštknutí jedovatými hady, pozor si dávejte i na škorpiony. Doporučuje se nepřibližovat se k těmto zvířatům, ať už živým nebo mrtvým. Před koupáním se vždy informujte na bezpečnost konkrétního místa. Dále doporučujeme dbát na základní hygienická pravidla. Pít pouze balenou vodu, stravovat se v zařízeních od střední cenové úrovně výše, ovoce a zeleninu před požitím omýt tekoucí vodou.
Zdraví – AMS (akutní horská nevolnost)
Treking a vysokohorská turistika v Íránu je fyzicky namáhavé dobrodružství ve vysoké nadmořské výšce, což může být velice náročná. Je zapotřebí dobrá fyzická kondice. Bez ohledu na délku pobytu musíte být fyzicky dobře připraveni. V sázce není pouze vaše cesta, ale i vaše zdraví. Přibližně od výšky 2450 m se jedná o AMS zónu (Acute Mountain Sickness - AMS). Při prvních příznacích - první stupeň - je zapotřebí osoby dostat okamžitě do nižší nadmořské výšky, vždy jde o sekundy, nečekejte ani na pomoc. Pro snížení rizika AMS se doporučuje po každých 1000 m výstupu 1 den odpočinku. Pamatujte si, že odpočinek je základem při všech vysokohorských aktivitách v Íránu. Na většinu návštěvníků však působí vyšší nadmořská výška pouze minimálně. Doporučujeme zejména návštěvníkům trpícím srdečními nebo plicními chorobami, aby se před odjezdem poradili se svým lékařem. V průběhu aklimatizace se mohou vyskytnout mírné bolesti hlavy, zvýšená teplota, ztráta chuti k jídlu nebo žaludeční nevolnost. Pro lepší průběh aklimatizace doporučujeme vypít denně minimálně 4 l vody (také se doporučuje každé ráno vypít sklenici vody s 30g hnědého cukru a vitamíny), zhluboka dýchat, odpočívat v kratších intervalech než je obvyklé, nepodchladit se, nekouřit a nepít alkohol. Ve větších městech lze také zakoupit kyslíkové láhve s maskou. Před vysokohorským výstupem se vyžaduje potvrzení o zdravotním stavu a zubní prohlídce.
Stravování
Íránská kuchyně je velmi zdravá. Íránci jedí hodně ovoce a zeleniny, z masa hlavně jehněčí a kuřecí. Setkáte se zde s množstvím různých gulášů, směsí masa se zeleninou a především s rozmanitými, nápaditými a pro Středoevropana neobvyklými úpravami bylinek a netradičním použitím sušeného ovoce a ořechů v hlavních jídlech. Mezi tradiční íránská jídla patří „gormeh sabzi“. Je to jehněčí maso dušené ve směsi bylinek (sabzi znamená persky „bylinky“ nebo také „zelená”), fazolí a sušených limetek. Dále se setkáte s pokrmem „fesendžun“ – kachnou vařenou ve směsi mletých vlašských ořechů a hustého sirupu z granátových jablíček. Dalším tradičním íránským jídlem je kebab, který se na rozdíl od toho tureckého neodřezává, nýbrž je podáván vcelku v dlouhých plátcích. Podává se buď s íránským chlebem, nebo s místní rýží, která je lehká, sypká a delikátně voňavá. Jedním z nejoblíbenějších způsobů úpravy pokrmů je grilování, můžete ochutnat kousky výborně připraveného jehněčího masa (šiš), porce kuřecího masa (džudže), játra (džigar) nebo srdce, vždy s kupou rýže (čelo) a čerstvých bylinek (petrželka, máta, ředkvičky, jarní cibulka). Také se můžete setkat s pokrmem, kde bude rýže a maso (zelenina, neodmyslitelné bylinky a další ingredience) naaranžované v pekáčku do vrstev tak, aby vše nejen výborně chutnalo, ale také lahodilo oku (kuřecí tačín nebo jehněčí se špenátem „tačín esfenadž“). Íránské polévky jsou většinou husté a opět plné bylinek, fazolí, čočky a nudlí (aše rešte), případně ovesných vloček a masa (supe džo). Írán je pověstný také množstvím různých sladkostí a dezertů, které rozhodně stojí za ochutnání. Íránci sladké milují a cukrem opravdu nešetří! Základním rozlišením je pečivo tzv. „mokré“ a „suché“. Mokré sladkosti mají většinou svůj původ ve Francii a byly oblíbené u perské elity. Všichni milují například roládu se šlehačkou (rulad), řezy z vrstev pocukrovaného listového těsta a šlehačky (napoleoni, ve Francii millefeuille) nebo kuličky z odpalovaného těsta s krémem (nune chamei). Tradiční laskominy jsou trošku jiného rázu a často bývají opravdu výrazně sladké. Oblíbená je rýže na sladko (šir berendž), delikátně navoněná růžovou vodou a kardamomem nebo šafránem (šole zard). Velmi oblíbené jsou bamie, „prsty“ z těsta podobného odpalovanému, které se smaží a následně obalují v sladkém sirupu. Naše sušenky připomínají nun-e berendži (z rýžové mouky) a nun-e nochodči (z cizrnové mouky). Gotab jsou vykrajované smažené sušenky plněné mandlovou náplní, které byly populární již v 7. století n. l. Nikdo by také neměl zapomenout ochutnat ranginak (znamená barevné). V tomto pokrmu hrají hlavní roli datle, které se vypeckují a zalijí hustou jíškou z másla a mouky. Také íránská zmrzlina (bastani) je výborná – obsahuje kousky poctivé smetany a díky salepu (prášku z kořene orchideje Orchis mascularis) je elastická. Další specialitou je palude, směs škrobu a vody vytvarovaná do nudliček a servírovaná buď se zmrzlinou, nebo se sladkou ledovou tříští a limetovou šťávou. Tento dezert pochází již ze starodávné Persie, kde se servíroval jako zrníčka rýže s ovocným sirupem.
Pro stravování v Íránu platí podobné zásady jako jinde ve světě, je třeba vybírat si ke stravování na pohled čistá místa. Nejobecnější pravidlo je, že kde jí mnoho lidí, tam bude strava chutná a relativně bezpečná. Stravovat se můžete i na ulici a ochutnat tak levně některé místní speciality. Nejlevnějšími variantami jsou různé pouliční stánky s íránským kebabem, sendviči, hamburgery a pizzou. Sice zde nenajdeme žádné západní řetězce, ale narazíme na spoustu jejich imitací. Co se týče pití, nejčastěji narazíte na íránskou variaci Coca-Coly (takzvanou Zam Zam) nebo Spritu. Vynikající je pomerančový či ananasový džus s kousky ovoce prodávaný v plechovce. U pouličních stánků můžete ochutnat výborné šťávy z čerstvě rozmixovaného ovoce (ab mive) – z melounů, granátových jablíček, moruší a dalších druhů. Nejoblíbenějším nápojem je čaj, sklenka (0,1dcl) od 2 korun. Tradičně se k jídlu podává také jogurtový nápoj (dúg), nejlepší prostředek na zahnání žízně a osvěžení v horkém íránském létě. Populární jsou i ochucená nealkoholická piva. Je nutné dbát na pitný režim, tj. pít často a hodně. Doporučuje se pít pouze balené nápoje, které jsou běžně k dostání.
Velvyslanectví České republiky
No. 36, Nastaran Alley, Bostan St., North Pasdaran Ave, Upper Farmaniyeh Crossroads, Tehran
Tel.: +98 9128174178, +98 9128128056, Fax: +98 2122802079, E-mail: teheran@embassy.mzv.cz
Důležité informace
Během pobytu v Íránu maximální opatrnosti a nedoporučuje cestovat do určitých oblastí země. Především v příhraničních oblastech na severozápadě země (západní části provincií Západní Ázerbájdžán, Kordestán a Kermánšáh) občasně dochází k ozbrojeným střetům íránských ozbrojených složek s kurdskými skupinami. Cestování v této části Íránu může být spojeno se zvýšeným rizikem. Při pohybu mimo větší sídelní oblasti a hlavní dopravní tepny se doporučuje předem konzultovat cestovní plány s místními policejními úřady. Jihovýchodní provincie Sístán a Balúčistán, jež hraničí s Pákistánem a Afghánistánem, se vyznačují zvýšenou kriminalitou, související s chudobou, drogovým obchodem a ojediněle opět i s aktivitou protistátních ozbrojených skupin (balúčští autonomisté). V případě neodkladné cesty z Íránu do Pákistánu se doporučuje sjednání policejního doprovodu. Vzhledem k nárůstu počtu teroristických útoků v oblíbených turistických letoviscích ve světě, a to i v dosud bezpečných zónách, je nutná obezřetnost i ve vyhlášených turistických oblastech v Íránu. Nedoporučuje se ubytovávat v nejlevnějších hotelech a cestovat autostopem.
Turistické oblasti jsou relativně velmi bezpečně a cizinci se zde nemají čeho obávat ani v nočních hodinách. Přesto mějte na paměti základní bezpečnostní pravidla: neukazujte obsah peněženky, nenoste veškeré finanční prostředky na jednom místě, v nočních hodinách se vyhýbejte neosvětleným ulicím, využívejte bezpečnostních schránek v hotelích, nenechávejte zavazadla bez dozoru. Doporučujeme si pořídit (před příjezdem do země) fotokopii cestovního dokladu, letenek a cestovních šeků. Před cestou je nezbytné uzavřít komplexní pojištění ke krytí případných výloh spojených s lékařským ošetřením nebo ztrátou zavazadel. Některá místa v zemi nejsou cizincům vůbec přístupná a musí se respektovat i jiné zvyklosti - nezbytný je dobrý místní průvodce. Veřejným shromážděním, zvláště pokud hrozí policejní zásah, je lépe se vyhnout. Fotografovat a natáčet ozbrojené síly a některá citlivá místa je výslovně zakázáno. Vzhledem k dlouhodobě citlivé povaze íránské vnitropolitické situace i diplomatických vztahů Íránu se západními státy se doporučuje přísně vyhýbat jakékoli aktivitě, která by mohla být úřady vnímána jako politická či náboženská propaganda.
Při pohybu na veřejnosti je nezbytně třeba dodržovat místní zákonné předpisy týkající se oblékání: ženy jsou povinny nosit šátek zakrývající nejenom vlasy, ale i šíji, uši a krk, svrchní díl oděvu s dlouhými rukávy, bez výstřihu (případně výstřih zakrýt šátkem) a zakrývající boky a stehna (plášť či delší košile), obě pohlaví pak dlouhé kalhoty. Na veřejnosti je rovněž třeba se vyhýbat projevům tělesné intimity mezi osobami opačného pohlaví. Nerespektování těchto pravidel může v krajních případech vést k zatčení. Pravidla oblékání pro ženy se vztahují i na koupání v moři. Výjimečně existují na plážích vyhrazené prostory pouze pro ženy, kde je povoleno se koupat v plavkách.
Je třeba počítat s tím, že drobná i velká korupce jsou v zemi každodenní realitou. V praxi to znamená, že hlavním důvodem různých nečekaných potíží s úředníky či policisty, ale někdy i státními "dodavateli" (např. služeb) může být touha po úplatku. Neznamená to, že je těmto implicitním či explicitním požadavkům vždy nutné vyhovět, někdy stačí trochu trpělivosti a neústupnosti, jindy je praktičtější vyřešit problém skromným "spropitným".
Naše společnost nenese žádnou odpovědnost za zranění s následkem smrti, k němuž dojde v průběhu cesty nebo expedice. Rovněž si vyhrazujeme právo měnit, upravit nebo přecenit některý program nebo itinerář v důsledku nepředvídaných okolností ležících mimo sféru našeho vlivu, např. v případě cest do odlehlých oblastí, zrušení plánovaných letů, nepříznivých povětrnostních podmínek nebo jiných změn.