$seseznamemsourozencu = "ano"; ?>
O prehistorii Kambodže víme velmi málo, i když
archeologické nálezy dokazují, že už 1000 let př.n.l. se Kambodžané živili rybami
a rýží a žili v obydlích na kůlech, což lze spatřit na mnoha místech i dnes.
Od 1. do 6 století patřila převážná část dnešní Kambodže
k jihovýchodnímu asijskému království Funan, které sehrálo významnou roli
v rozvoji kultury, umění i politických institucí pozdějších khmérských
států. Zejména pak Angkorská éra započatá v 8. století, která změnila
království na opravdovou kulturní a náboženskou velmoc.
V roce 1431 byl Angkor vypleněn vojsky thajského království Ayudhya.
Nastalo století a půl trvající období neustálých sporů a soupeření mezi
dynastiemi Khmérů a zároveň pokračovaly válečné akce se sousedním Thajskem. Těch
se účastnili i Španělé a Portugalci, kteří se v té době snažili
v regionu prosazovat své zájmy. Jejich vzájemná nevraživost vyústila
v roce 1599 v masakr španělské vojenské posádky v Phnom Penhu. Od roku
1600 vládla na území řada nevýznamných a slabých králů až do roku 1863, kdy
přišli Francouzi. Pod hrozbou násilí podepsali ještě v tomto roce
s tehdejším panovníkem protektorátní dohodu, poté šli však ještě dál a
v roce 1884 přinutili krále Norodoma podepsat smlouvu, podle níž se země stala
skutečnou francouzskou kolonií. Následovalo relativně klidné období (dokonce
rolnické povstání v roce 1916 bylo považováno za pokojné). V roce 1941
dosadili Francouzi na trůn teprve 19-ti letého prince Sihanouka v domnění, že ho
budou moci snadno ovládat. Tento předpoklad se ukázal být velikým omylem. Po roce
1945 nastalo období plné sporů a francouzská koloniální moc postupně slábla,
k čemuž přispěly i boje Francouzů ve Vietnamu a Laosu. Toto neklidné období
skončilo v roce 1953 vyhlášením nezávislosti Kambodže a záhadný král Norodom
Sihanouk pokračoval v prosazování národní politiky dalších 15 let až do
vojenského převratu, kdy jej armáda z trůnu sesadila.
V roce 1969 podnikly Spojené státy na Kambodžu kobercové nálety, protože
měli podezření, že zde mají své základny komunisté. Zahynuly tehdy tisíce
civilistů a země byla proti své vůli vtažena do americko-vietnamského konfliktu.
Vojenské jednotky USA a Jižního Vietnamu vpadly v roce 1970 do země, aby
zlikvidovaly vietnamské komunistické síly, což se jim nepovedlo. Podařilo se jim
však zaktivovat levicové partyzánské brigády Rudých Khmérů a zanedlouho řádily
kruté boje po celé zemi. V roce 1975 se dostalo do rukou Rudých Khmérů i hlavní
město Phnom Penh.
Během následujících čtyř let zavraždili Rudí Khmérové vedeni Pol Potem
odhadem 2 miliony Kambodžanů (převážně z řad vzdělaných obyvatel)
v brutální snaze změnit Kambodžu v agrární zemi maoistického typu.
Peníze byly zrušeny, poštovní služby zastaveny, obyvatelstvo přeměněno na
pracující nevolníky a země byla zcela odříznuta od okolního světa. V roce
1978 vpadl do Kambodže Vietnam, což byla odpověď na neustálé narušování
společných hranic. Rudí Khmérové byli nuceni stáhnout se dále do džungle podél
hranic s Thajskem. Odtud vedli od konce 70-tých a po dobu 80-tých let partyzánskou
válku proti vládě podporované Vietnamem.
V polovině roku 1993 proběhly v Kambodži pod záštitou OSN volby a
král Norodom Sihanouk byl znovu dosazen na trůn. Rudí Khmérové volby bojkotovali,
odmítali mírové rozhovory a pokračovali v nákupu zbraní pro další boje.
V měsících následujících po volbách byla vyhlášena amnestie a řady Rudých
Khmérů postupně slábly a v roce 1994 postavila kambodžská vláda Rudé Khméry
konečně mimo zákon.
Následovalo několik let neklidné vlády nestabilní koalice dvou hlavních
stran. Ve volbách v polovině roku 1998 se dostal do čela Hun Sen, vůdce
Kambodžské lidové strany. I když má jeho vláda ke skutečné demokracii poměrně
daleko, přesto se tento jednooký rázný muž ukázal být pro zemi významnou stabilizující silou. Smrt Pol Pota v dubnu 1998, zřejmě na zástavu srdce, byla přivítána s rozčarováním, protože se očekávalo, že bude za své zločiny souzen.