$seseznamemsourozencu = "ano"; ?>
Obyvatelé Madagaskaru jsou míšenci především
Asiatů a Afričanů. Většinu prvních imigrantů tvořili malajští Polynésané, kteří
připluli z Indonésie a jihovýchodní Asie již před 2000 lety, další imigranti
dorazili z východní Afriky a později přibyli afričtí otroci, arabští, indičtí a
portugalští obchodníci, evropští piráti a francouzští kolonialisté. Ti všichni se zasloužili o vznik 18 oficiálních „kmenů“ obývajících ostrov v dnešní době. Přistěhovalci přinesli sebou na Madagaskar rostliny, které pěstovali v
jihovýchodní Asii, takže zdejší zemědělské oblasti s nekonečnými rýžovými poli
připomínají spíše Asii než Afriku. O Madagaskaru se zmiňoval již Marco Polo ve
13. století a ostrov byl znám také arabským kartografům. Z Evropanů připluli
jako první Portugalci pod velením Diego Diase v roce 1500. V následujících
staletích se pokoušeli střídavě Portugalci, Holanďané a Britové vybudovat na
ostrově trvalé základny, což se jim nepodařilo a ostrov tak byl pod neustálými
nájezdy pirátů. Rostoucí obchod s Evropou v 18. století přinesl rozmach
malgašských království, mezi nimiž měla dominantní postavení Imerina. V roce
1820 podepsali Britové dohodu, podle níž se Madagaskar stal nezávislým státem
pod vládou Merinů. Svůj vliv si ovšem Britové ponechali. Vzdali se ho až v roce
1883 ve prospěch Francouzů a ti jim na oplátku uznali Zanzibar za sféru jejich
zájmů. Francouzi vpadli na Madagaskar v roce 1895, potlačili odpor Merinů a
nastolili koloniální správu. Královnu Ranavalonu III poslali v roce 1897 do
exilu v Alžíru, zrušili monarchii a snažili se vymazat vše britské, potlačili
malgašský jazyk a za úřední jazyk prohlásili francouzštinu. I když Francouzi
slovo otroctví na ostrově zakázali, zavedli takový represivní systém daní a
poplatků, že se to téměř rovnalo otroctví. Půda byla vyvlastněna ve prospěch
cizích osadníků a společností a přeměněna především na kávovníkové plantáže.
Během 2. světové války obsadila Madagaskar opět Británie, aby zabránila Japonsku
vybudovat si zde vojenskou základnu. Po válce vrátila Madagaskar zpět
Francouzům, ten se však již nechtěl smířit se svým koloniálním postavením a v
roce 1947 zde vypuklo velké povstání namířené proti Francii. Bylo sice krvavě
potlačeno (vyžádalo si 80 000 malgašských obětí), semínko odporu však již bylo
zaseto a cesta k nezávislosti nastoupena. V roce 1958 se Madagaskaru podařilo
získat autonomii v rámci Francouzského společenství zámořských zemí a v roce
1960 dosáhl mírovou cestou úplné nezávislosti - samostatná Republika Madagaskar
byla vyhlášena 26. června 1960. Prvním prezidentem se stává Philibert Tsirana ze
sociálně demokratické strany. Koncem 60. let se silně zhoršují vztahy s Francií
a Madagaskar začíná koketovat s komunismem. V polovině 70. let dochází ke
státnímu převratu, který vede admirál Didier Ratsiraka, stává se prezidentem a
nastoluje vládu jedné strany (komunistického hnutí). Ekonomika země se však
postupně propadá do stále větší krize a prezident je nucen hledat mezinárodní
pomoc. Tu jsou ochotny poskytnout Francie a Jihoafrická republika, požadují však
demokratické změny. V roce 1990 je zrušena státní cenzura. K demokratickým
změnám však dochází velmi pomalu a těžce.
V roce 1991 je krvavým způsobem potlačena masová demonstrace v hlavním městě.
Francie a Jihoafrická republika tehdy hrozí vojenskou intervencí, pokud nebude
přechod země od totality k demokracii pokračovat. V roce 1992 vyhlašuje
vládnoucí strana první demokratické volby. Od voleb v roce 2002 vládne v zemi
prezident Marc Ravalomanana, milionář vypracovaný vlastními silami, od něhož
obyvatelé očekávají, že pomůže zemi zbavit korupce a povede Madagaskar k
ekonomické prosperitě.