Arequipa
Druhé největší a pro mnohé nejkrásnější město v Peru (od roku 2000 zapsané na
listině světového dědictví UNESCO) leží ve výšce 2359 m. Je bezprostředně
obklopeno sopkami El Misti (5822 m), Chachani (6057 m) a Pichu Picchu (5664 m).
O něco vzdálenější jsou Ampato Nevado (6318 m), Sabancaya (6288 m) a Nocarani
(5900 m). Původních staveb z bílého sopečného tufu (sillaru) z roku 1540 se
zachovalo málo, protože město leží v seizmicky aktivní oblasti a větší
zemětřesení či sopečné erupce nejsou výjimkou (opakují se asi jednou za sto
let). Stavby z bílého sopečného tufu ve slunečním světle doslova září, proto
bylo místními město překřtěno na „Bílé město“. Obyvatelé Arequipy říkají, že
„když se Měsíc oddělil od Země, zapomněl si vzít Arequipu s sebou“. Ve městě je
k vidění celá řada architektonických i kulturních památek, zejména celá řada
kostelů a katedrál. Cenné a zajímavé exponáty lze nalézt v Archeologickém muzeu
University Santa Maria, včetně tělíčka incké dívenky obětované na vrcholu Ampato
Nevado (Juanita, 1995). K dalším lákadlům města patří vstřícnost a neustálá
dobrá nálada místních obyvatel, bohatý noční život, stálá přítomnost kejklířů,
umělců, studentů a třeba také jeptišek v kraťasech v ulicích, ale také místní
pikantní jídlo a stylové nákupy. Je to ideální místo pro odpočinek po putování
po Peru a také skvělý výchozí bod pro aklimatizaci na vyšší nadmořské výšky a
další cestu k výše položenému jezeru Titicaca či do města Cuzco.
Chiclayo
Chiclayo je regionálním centrem ležícím asi 640 km od Limy na severu Peru. Bylo
založeno španělskými misionáři v 16. století. Město se netěší příliš velké
pozornosti turistů, ale za vidění stojí místní tržiště, kde lze zakoupit celou
řadu bylin, elixírů a jiných kuriozit používaných místními brujos (šamanskými
léčiteli). V jeho blízkém okolí se nacházejí pozůstatky dávných civilizací.
Hliněné pyramidy v Tucume, řada nalezišť kultury Lambayeque (Sicán), z nichž je
nejslavnější hrobka Pana ze Sipanu – vysoce postaveného panovníka říše
Moche, kterou archeologové (pod vedením Thomase Alvy) objevili dříve než
vykradači hrobů huaqueros. Díky tomu byly při průzkumech objeveny umělecké
předměty nevyčíslitelné ceny: šperky ze zlata, stříbra a mědi zdobené drahými
kameny (např. tyrkysy), mnoho textilií, keramiky a dalších artefaktů. Hrobka
Pána ze Sipánu bývá přirovnávána k Tutanchamonově hrobce v Egyptě a je
považována za nejbohatší archeologický nález v Novém Světě.
Chachapoyas
Chachapoyas je nevelké městečko v povodí řeky Utcubamby a výchozí místo pro
výpravy za pozůstatky fascinující stejnojmenné kultury Chachapoyas. Nejstarší
stopy této kultury se datují před počátek našeho letopočtu. Je to jediná z
velkých civilizací v Peru, která se nerušeně vyvíjela prakticky až do příchodu
španělských dobyvatelů. Do dnešních dnů nám zanechala hlavně fascinující
sarkofágy v nepřístupných skalních stěnách a kamenná města v horských džunglích.
Trujillo
Je rovněž proslulé svou koloniální architekturou. Bylo založeno Pizzarem v roce
1534 a od svého založení město vzkvétalo díky obchodu s produkty úrodného údolí
Moche. Trujillo je však pro turisty hlavně výchozím bodem při výpravě za
pozůstatky kultur ještě starších. Právě zde, v oblasti pobřežních pouští a
polopouští, rozkvetly dvě význačné civilizace: Moche, se svými hliněnými
pyramidami a proslulou keramikou, a Chimu, budovatelé ve své době největšího
hliněného města na světě Chan Chan (památka zapsaná na seznamu UNESCO).
Amazonka
Nejdelší veletok světa o délce 7025 km, o průtoku 220 tisíc m3/s (asi
20 % říčních vod světa), s přítoky, z nichž 17 je delších než 1600 km. Pramení
na jihu Peru v Cordillera de Chilla, celková rozloha povodí činí asi 7 miliónů
km2. Její nejdůležitější zdrojnicí je řeka Apurímac, soutokem s
Urubambou vzniká Ucayali a po jejím soutoku s Maraňonem začíná Río Amazonas. Na
hranicích Peru a Brazílie je šíře jejího řečiště 3 kilometry, na středním toku 5
– 10 kilometrů a říční delta je široká 250 - 300 kilometrů. Průměrná hloubka
řeky je 50, někde i 70 metrů. Řeky v povodí Amazonky se rozlišují podle barvy na
černé, s rozpuštěnými kyselými složkami humusu, a bílé, zakalené žlutými
jílovitými zvětralinami. Několik přítoků je zbarveno zeleně. Mořský příliv, v
ústí řeky o výšce až 5 metrů, je znatelný ještě 800 kilometrů proti proudu.
První splul Amazonku z Ekvádoru až po ústí Francisco de Orellana v roce
1541-1542. Její okolí obklopuje neprostupný tropický prales, v němž většina
živočichů musí umět plavat nebo šplhat. Zvířata neuvidíte, protože bujná
vegetace je tak hustá, že se v ní většina živočichů dokonale ukryje. Je tu
celoročně horko a vlhko, teploty 23 – 30°C, srážky přibližně 2600 mm ročně.
Východiskem výprav do pralesa je město Iquitos, kam se lze dostat lodí nebo
letadlem.
Cuzco
Nezaměnitelné město založené legendární dvojicí Manco Capakem a Mamou Ocllo,
bylo hlavním městem říše Inků, kteří je nazývali „pupkem světa“. V centru města,
ve výšce 3326 m, jsou kostely a domy s andaluskými vyřezávanými balkony postaveny
na inckých základech, které jsou sestaveny jako obří puzzle z kamenných,
dokonale opracovaných kvádrů. Před Inky, kteří sem dorazili od jezera Titicaca
ve 13. století, tu žily kultury Killki, Lucre a Huari (Wari), a tak je toto
město nejdéle souvisle osídleným místem v Jižní i Severní Americe. Půdorys města
má tvar pumy, hlavu tvořila pevnost Sacsayhuaman, zuby její hradby. Pizarro
později město vydrancoval a incké paláce byly zbořeny. Na centrálním náměstí
Plaza de Armas stojí katedrála (1559), propojená s kostely Iglesía Jesus María
(1733) a Iglesía El Triunfo (1536), v němž je pohřben historik říše Inků,
Garcilaso de la Vega (16. stol.). Důležitý je chrám sv. Dominika, dříve incká
Coricancha, jejíž zdi byly pokryty pláty čistého zlata, se zlatou zahradou
vytvořenou umělci z podrobené říše Chimú. Komplex sloužil i astronomickým účelům
a zahrnoval chrámy Měsíce a Duhy. V koloniálním období vznikla v Cuzcu „cuzkeňská
malířská škola – indiánští malíři inspirovaní zároveň španělskou kulturou i
peruánskou přírodou vytvářeli unikátní díla, která jsou dnes k vidění v
interiérech četných kostelů a klášterů. Převládajícím etnikem v Cuzcu a okolí
jsou Kečuové. Centrum je lokalitou chráněnou UNESCO. Cuzco je výchozím bodem pro
výpravy k Machu Picchu.
Inca trail, "Stezka Inků"
Nejznámější trek Jižní Ameriky vede národním parkem Sanctuario Historico de
Machu Picchu ke klenotu světového kulturního dědictví UNESCO, zříceninám Machu
Picchu. O nádhernou trasu andskou scenérií je takový zájem, že si musíte prohlídku rezervovat, povinný je i doprovod místního průvodce. Vybavení (stany, spací
pytle, věci na vaření, jídlo) vám ponesou místní nosiči, obdobně jako šerpové v
Himalájích. Největším úskalím cesty je nadmořská výška, přičemž sedlo Warmi Wanusca
(kečuánsky "Sedlo mrtvé ženy") dosahuje 4199 m a sedlo Dvou jezer 4000 m. Větší
jezírko Chaquaquacha napájí menší jezírko podzemní cestou. Limitující je
nedostatek kyslíku a pokud nejste řádně
aklimatizováni, hrozí výšková nemoc (soroče). Krajina je však téměř neskutečná a vegetace úžasná, od záplavy
bromélií a orchidejí až po vysokohorskou step. Většina stezky je vyskládaná z
plochých kamenů, jsou zde tisíce schodů a také tunely. Tábořiště a pravidla
pohybu jsou pevně určena. Začátku stezky dominuje velehora Salcantay (6271 m) –
sídlo Apu (bohů). Postupně se prochází řadou pevností: Runcuraqay, připomínající
vajíčko, nad údolím Pacamayo (kečuánsky Východ Slunce); Sayacmarca (Dominantní
město) – ta byla vybudována už kmenem Collů, největších nepřátel Inků; z
rozlehlé Phuyupatamarca („Město nad mraky", 3750 m) je vidět vrchol Huyana
Picchu a zříceniny pevností Intipata a Wiňaywayna (Věčně mladý) s dokonalým
amfiteátrem teras. Ze sedla Intipunku (Brána Slunce) se sestupuje na vlastní
Machu Picchu.
Lima
Hlavní město Peru, založené roku 1535 Pizarrem na řece Rimac, původním jménem
Ciudad de los Reyes (Město králů, podle data založení na Den Tří králů) nemá
ideální klima – od dubna do prosince je zakryto mlhou a trápí ho smog. Rovněž
koloniální půvab starého centra (zapsané na listině světového dědictví UNESCO) s
opravenými a barevně vyvedenými fasádami je zastíněn nekontrolovaným přílivem
obyvatel z venkova, takže udávaný počet 8 miliónů obyvatel je pouze hrubým
odhadem. Střed města tvoří relativně luxusní čtvrti San Isidro, Barranco a
Miraflores. Na okraji jsou pak slumy bez elektřiny, kanalizace a vody, nazývané
„ciudades jóvenes“ (mladá města). Centrem města je Plaza Mayor s budovami z
poloviny 16. století: katedrálou (s ostatky Pizarra), arcibiskupským a
prezidentským palácem a radnicí. Pěší zóna vede na náměstí Plaza de San Martín,
na Paseo de la República stojí monumentální soudní palác. K zajímavým stavbám
patří klášter San Francisco s katakombami, františkánský Convento de los
Descalzos, kaple Santuario de Santa Rosa de Lima (první svatá na západní
polokouli, patronka Limy a Ameriky vůbec), kostel Santo Domingo (1540) a chrám
La Merced. Cenná muzea jsou tři: Národní (archeologické, antropologické a
historické), Etnografické muzeum a Muzeum národa (Museo de la Nación, s modely
vybraných lokalit včetně Machu Picchu). Soukromé a původem exponátů poněkud
kontroverzní je Muzeum zlata (Museo de Oro). K oceánu vede Avenida Larco, kde na
několika místech na pobřeží naleznete vyhlášené restaurace.
Machu Picchu
Nejslavnější archeologická lokalita Jižní Ameriky (zapsaná na seznamu světového
dědictví UNESCO), je pro Indiány posvátné a pro turisty dech beroucí místo, které
pro svět objevil v červenci roku 1911 Hiram Bingham, když hledal "ztracené město
Inků", tajemnou Vilcabambu (teprve nedávno objevenou a nazvanou Espiritu Pampa).
Na skalním ostrohu obklíčeném řekou byly ve výšce 2340 m z husté džungle
vysvobozeny unikátní rozvaliny dodnes záhadného inckého města, které snad mohly
být soukromou residencí slavného Pachacuteca. Obdivuhodná je nejen poloha na
horském sedle s panoramatem řady vrcholů včetně působivého Huayna Picchu, ale
zejména stavby: Chrám Slunce, Intihuatana (místo, ke kterému se připoutává
Slunce), Chrám Kondora, Posvátná skála, Královská hrobka, Chrám se třemi okny a
další chrámy, propojené vzájemně schodišti a více než sto patry dokonale
vystavěných kamenných teras. Překvapivé pohledy nabízí vycházka k mostu Inků
nebo k bráně Slunce (Inti Punku), od níž se vine Stezka Inků. Dodnes nevíme,
proč a za jakých okolností bylo "neviditelné" a zjevně posvátné Machu Picchu
opuštěno. Výchozím bodem pro výstup na Machu Picchu je Pueblo Machu Picchu (2040
m), osada dříve nazývaná Aguas Calientes je konečnou stanicí turistického vlaku,
kde se přesedá na mikrobusy stoupající pak prašnými serpentinami vzhůru k
ruinám Machu Picchu. Naleznete zde i rozlehlé indiánské tržiště s velkým výběrem
suvenýrů.
Nazca
Městečko leží ve výšce 600 m asi 450 km jižně od Limy. Pyšní se pozůstatky staré
kultury Nazca z doby 200 – 800 n. l., kterou dokládají nálezy nádob s
rostlinnými a zvířecími motivy. Nedaleko je pohřebiště Cemeterio de Chauchilla s
mumiemi, bohužel značně poškozené vykradači hrobů „hacqueros“. Do podzemí
předinckých i inckých akvaduktů klikatících se ze 100 km vzdálených hor lze
nahlédnout "oky", šnekovitými závrty, na jejichž dně je přístup k pitné vodě.
Nejznámější lokalitou je Cantaloc. Obrazce v oblasti Nazca (světové dědictví
UNESCO) představují jednu z největších záhad Jižní Ameriky. Některé měří až 200
metrů a žádný z nich, kromě linií a trapezoidů, se neopakuje. Obrazy opice,
pavouka, velryby, kondora, kolibříka, ale i rukou, stromu nebo "astronauta" byly
vytvořeny odebráním svrchní zoxidované a proto tmavé vrstvy kamenů, takže vynikl
světlý podklad. Od roku 1946 do své smrti v roce 1998 je zkoumala německá
matematička Maria Reiche, ale jejich účel je dodnes nejasný. Sloužily snad jako
zemědělský kalendář, k rituálním účelům, nebo zde byly přistávací dráhy
mimozemšťanů? Z vyhlídkové věže při panamerické dálnici, která nevědomky přeťala
jeden z obrazců – Ještěrku, je vidět jen zlomek kreseb a při vycházce do pampy
není na zemi vidět nic. Zato nezapomenutelný pohled na jednu ze záhad lidských
dějin se naskýtá z ptačí perspektivy, při pohledu z malého letadla. V době
vzniku geoglyfů však letadla neexistovala: komu tedy byly určeny a kdo je tak
dokonale vyměřil a rozhodl, že budou zobrazena právě tato a nikoli jiná zvířata?
A co sbíhající se linie? Jsou to přistávací dráhy, nebo tajné informace o
podzemních zdrojích vody? Toto místo určitě stojí za návštěvu.
Titicaca
Světoznámé jezero o rozloze cca 8560 km2 je od roku 1978 národní
přírodní rezervací. Leží ve výšce 3810 m. Zhruba dvě třetiny jezera náležejí
Peru, jedna třetina Bolívii. Průměrná hloubka je 284 metrů, maximální 304 metrů,
povrchová teplota vody 14°C, obsah soli je 5 promile. Jezero má i vysoký obsah
minerálů, takže v zimě nezamrzá. Žije v něm 14 druhů ryb, 18 druhů obojživelníků
a hnízdí zde přes 60 druhů ptáků. V jezeře je několik ostrovů, na peruánské
straně jsou nejznámější Amantani a Taquile, na bolivijské Isla del Sol, oblíbený
posvátný ostrov Inků, a Isla de Luna (Ostrov Slunce a Ostrov Měsíce). Do jezera
vtéká asi 25 říček, z toho 6 větších, ale vytéká jediná, výstižně nazvaná
Desaguadero (Odvodňovací), vlévající se do bezodtokého jezera Poopo v Bolívii.
Na mostě přes Desaguadero je stejnojmenný hraniční přechod do Bolívie a je odtud
možné navštívit předincké památky kultury Tiahuanaco (lokalita UNESCO). V okolí
jezera žijí převážně Aymarové, v aymarštině znamená Titicaca "Skála Pumy". Pro
Indiány je jezero posvátné, protože se z jeho vod vynořil bůh Kon Tiki Virakocha – Stvořitel vesmíru, země, nebe i lidí. Po jezeře plují moderní katamarány a jako
jedna z atrakcí pro turisty i tradiční, byť notně inovované, čluny z totory.
Zajímavé a už nepočetné je etnikum „Los Uros“ – lidí, kteří sami sebe nazývají
"Kot Suň" (Lidé černé krve) a kteří byli pravděpodobně již v dávné minulosti
vytlačeni z pevniny a našli své útočiště doslova na vodách jezera. Ze svazků
jezerní skřípiny totora, připomínající rákos, si postavili plovoucí ostrovy,
čluny i chatrče a živili se vodními ptáky a rybami. Dnes si přilepšují prodejem
rukodělných výrobků turistům. Ostrovů a ostrůvků je asi třicet a najdete na nich
misijní stanici, základní školu i solární panely. Plavba na totorovém člunu je
jedinečným zážitkem.
Huacachina
Huacachina je oáza v oblasti písečných dun na okraji města Ica v Peru. Nachází
se přibližně 3 km jihozápadně od centra města. Od Limy je vzdálena zhruba 265 km.
V současnosti je Huacachina lákavou destinací pro místní obyvatele i pro turisty,
kteří zde provozují sandboarding (jízda na speciálním prkně na dunách) nebo
terénní jízdy autem na písečných dunách. Na březích vodní nádrže je malá
vesnička Huacachina, kde žije cca 115 obyvatel. Z důvodu bezpečnosti se turistům
při návštěvě Huacachina nedoporučuje navštěvovat duny osamoceně nebo po setmění.
Ayacucho
Je hlavním městem provincie Huamanga. Uchovalo si více koloniální atmosféry
než jiná peruánská města a koloniální budovy a chrámy jsou jeho dominantami. Ve
městě se nachází přesně 33 chrámů – jeden za každý rok Ježíšova života. Pro
zahraniční turisty zůstává doposud poměrně skryto, ale je velmi oblíbenou
prázdninovou destinací pro Peruánce. Ti si sem jezdí užívat nejen čerstvého
horského vzduchu a výletů do okolních hor, ale také poznávat nesčetné
archeologické pamětihodnosti. Hlavním lákadlem jsou pak místní bujaré slavnosti,
zejména v průběhu Velikonoc. Součástí oslav jsou kromě tance, hudby, mnoha barev
a ohňostrojů, také závody koní a běh před rozzuřeným býkem křivolakými uličkami
města (zde nazývaný jalatoro nebo pascuatoro).
Huancayo
Huancayo je hlavní město regionu Junín v Peru. Město leží nedaleko údolí
Mantaro ve výšce 3271 m. Je obchodním a kulturním centrem centrálních
peruánských And. V minulosti oblast patřila do Říše Inků. Poté bylo město
kolonizováno Španěly roku 1534. Ve městě se nachází několik budov z koloniálního
období.
Huaraz
Město Huaraz je vstupní bránou do národního parku Huascarán a leží v nadmořské
výšce 3091 m. Po zničujícímu zemětřesení v roce 1970 nemá město příliš
památek, ale je ideálním výchozím bodem pro výpravy do oblasti Cordillera Blanca
a na nejvyšší horu Peru a zároveň čtvrtou nejvyšší horu Jižní Ameriky –
Huascarán. Ve vrcholné sezóně se město hemží množstvím „baťůžkářů“, kteří se
právě vrátili z náročné cesty nebo svůj výlet plánují.
Máncora
Tento plážový resort se nachází v regionu Piura na severovýchodě Peru. Kolem
města vede Pan-Americká dálnice. Tato oblast je známá svými plážemi s bílým
pískem a azurově modrou vodou. Panuje zde suché tropické klima a průměrná roční
teplota je okolo 24°C. Na pobřeží se nachází přes 30 pláží, které jsou díky
různým mořským proudům velmi oblíbené mezi surfaři.