Pro mnohé maséry i řadu laiků jde o pojem již dobře známý, přesto se nám zdá účelné objasnit stručně některé základní pojmy a okolnosti. I proto, že vědomosti získané náhodně při krátké turistické návštěvě v Thajsku nebo v některých tuzemských zařízeních a v neposlední řadě v našem tisku nemusí být vůbec reprezentativní.
Masáž v thajském pojetí
Mnohdy bývá citována půvabná zmínka o masážích, která se jako vůbec první kdysi dostala ze Siamu do Evropy a která hovoří o tom, že když tam někdo onemocní, osoba znalá věci ho hněte, sedá na něj a šlape po něm. Není to přesné už proto, že v Thajsku se chodí na masáž často a pravidelně a nečeká se až začne něco bolet. Kdo nenavštěvuje masérské podniky, tomu se dostává masáže doma od rodinných příslušníků. Na plážích a pod vodopády a všude tam kde tráví Thajci volné chvíle patří obrázek ženy, která masíruje jen tak mimoděk svého muže, k nejvšednějším výjevům. Do masérských škol běžně nastupují žákyně, které mají dobrou praktickou průpravu z domova. Řeknou Vám: "Už když mi bylo čtrnáct, tak jsem denně večer masírovala tatínka, když přišel celý rozlámaný z pole“. Masérská dovednost se v rodinách předává z generace na generaci. Komerčně se poskytuje v salonech od malých až po obří a luxusní, v chrámech, na klinikách, v hotelech, kosmetických salonech, kadeřnictvích, lázních, a saunách ve velkoměstech i provinčních místech a na plážích většiny letovisek. Stručně vyjádřeno: V Thajsku je masáž všudypřítomná a neodlučně patří k životnímu stylu. Spolu s orchidejemi, chrámy i domečky pro božstva a duchy, s vonnými tyčinkami a slony, ale hlavně s thajskými úsměvy, zdvořilostí a duševní pohodou. I na začátku nového tisíciletí celá země žije přese všechny proměny a modernizaci stále v duchu tradic a dle zásad théravádového buddhismu a tak se v každodenním běžném životním rytmu Thajců snoubí ryze tělesná stránka masáží s jejím duchovním rozměrem. To je další velký rozdíl od evropského pojetí masáže.
Původ metody, úloha učitele
Sám název „núad phén bórán thai“, přeloženo doslova „masáž starobylá thajská“, napovídá, že jde o thajskou podobu metod používaných v různých zemích Asie od dávných časů. Přesněji řečeno dva a půl tisíce let podle legend pravících, že jejím „tvůrcem“ a prvním učitelem byl staroindický Dživaka Khumar Bakka (v jiných transkripcích Jivaka nebo Shivaga Komarpaj). Měl působit jako lékař na dvoře krále Bimbisáry, kde učil při své návštěvě i Buddha Gautama Siddhártha. Z obou velkých mužů se prý stali přátelé. Ať je tomu jakkoli, „doktor Dživaka“ je pro všechny maséry v Thajsku jejich hlavní „adžán“ nebo též „khru“, tj. ten první a hlavní učitel. Druhým takovým „khru“ pak pro každého z nich je ten, kdo je jako první v životě zasvěcoval do masážních umů. Oběma vzdávají do smrti hold. Projevují jim vděčnost a prosí je o pomoc tak, aby jimi poskytované masáže byly co nejprospěšnější. Čímž nemíním hmotnou odměnu pro maséra, ale prospěšnost pro masírovaného. I na moderních klinikách lze vidět sošky dr. Dživaky a být svědky denního obřadu „vaj khru - pozdrav učiteli“. V takových kurzech, kde se udržují tradice, budete odříkávat před výukou mantru ve staroindickém jazyce páli, začínající: „Óm na mó Dživakó si ra sá a hang karunikó..." (Skládáme hold Tobě - zakladateli, otci, učiteli doktorovi Dživakovi…) a končící „…na á na vá rokha pajaty vina santý…" (…naše mysl se upíná k tomu, jehož se budeme dotýkat, aby byl šťasten a všechny nemoci se mu vyhýbaly…) a budete se učit chápat význam duševního soustředění a propojení se svým učitelem před každou masáží.
Nejrozšířenější omyly, zmatení pojmů
Především: Tradiční masáž v Thajsku nemá vůbec nic společného s erotikou. Evropský pohled na Thajsko jako na zemi sexu je vůbec velmi zkreslený. Thajská společnost je v tomto ohledu velmi konzervativní, milenci se na veřejnosti nelíbají ani nemazlí, dívky se převážně vdávají jako panny. Snadno dostupná prodejná láska se objevila se až s příchodem amerických vojáků a západních turistů a je určena jim. Obavy nebo u někoho snad naopak nadějeplné očekávání, že v podnicích nabízejících tradiční masáž se lze nadít něčeho navíc jsou liché. Přirozeně existují výjimky jako u všeho, zvláště v masérských salonech některých ne zrovna luxusních hotelů.
Tradiční masáž se provádí zásadně ve vhodném oblečení, tělo zahalené od krku až ke kotníkům. Masérky velmi nelibě nesou pokusy některých cizinců o doteky nepatřící k masážní sestavě a jednoznačně je odmítají, mají s tím někdy potíže a kromě toho mají cokoli podobného striktně zakázáno.V Thajsku platí, že nikoli masáž má pokaženou reputaci, ale mužští zákazníci ze Západu ano. Naprostá většina klientely je místní a Thajci vědí kam jít kvůli masáži a kam případně za jiným potěšením těla.
Erotické masáže samozřejmě existují, provozují se však na úplně jiných místech a mají úplně jiná pravidla. Thajsky se jim říká áb ób núad, což znamená něco jako masáž s lázní. Začínají společnou koupelí a pokračují jako masáž poskytovaná místo rukama nahým tělem. Pro cizince se označují obvykle názvy “turkisch bad“ nebo také „body massage“ či „special massage“, nikdy ne jako tradiční thajská masáž. Jejich pravé zaměření je rozpoznatelné též podle neonových vyobrazení dívčích postav a srdíček i podle názvů podniků jako Darling, Happy House apod. Zabloudit tam jen omylem místo na tradiční masáž prakticky nelze.
K běžným omylům patří představa turistů, kteří se svěřili plážové masérce, že zakusili tradiční thajskou masáž. Masáže provozované na plážích thajských letovisek nejsou tradiční masáží. V nejlepším případě je to něco jako slabý odvar. Tím od nich nechci nikoho odrazovat, patří k příjemným zážitkům a cítíte se po nich dobře. Ale kdyby nic jiného, trvají jen hodinu a to prostě nestačí. Všude, kde jsou u moře turisté, se objevují se svojí rohoží masérky nejrůznější úrovně znalostí a dovedností. Některé prošly masérskými školami a mají dlouholetou praxi a jen si hledají v sezóně lepší výdělek. Jiné jsou úplné začátečnice a odkoukaly od někoho několik prvků z masáže a jógy. Někdy pak je taková masáž mnohem podobnější evropské, navíc neumělé, než thajské tradiční.
Masáže trvající jen hodinu, případně hodinu a půl, dnes nabízí většina thajských podniků. Viděl jsem i lákání na půlhodinovou masáž. Pouze půlhodinová thajská tradiční masáž je jev podobného řádu jako výlet na thajském slonovi brčálově zeleném a mluvícím třemi světovými jazyky, prostě humbuk. Po řadu staletí bylo možno masáže poskytovat pouze na půdě buddhistických chrámů. Skutečnost, že jsou dostupné nejen na klinikách, ale na každém druhém roku všech provinčních thajských měst, je značný ústup od tradice. Ke zkracování masáží pod dvě hodiny vedou tyto podniky ryze komerční důvody- pravá kompletní masáž se zvláště nezasvěceným cizincům může zdát příliš drahá a nechají se snadněji nalákat na nižší cenu. Ne že krátká masáž musí být málo příjemná nebo neprospěšná, ale dvě hodiny jsou minimální doba potřebná nejen pro uplatnění celé škály masážní techniky na všech patřičných tělesných liniích a bodech, ale stejně tak pro dokonalé zklidnění mysli maséra i masírovaného.
Ke zmatení lidí věci neznalých přistupuje skutečnost, že se v Thajsku nabízí mnoho dalších druhů masáží, např. masáže olejové, terapeutické, masáže chodidla, ruky, obličeje, hlavy navíc kombinovaných někdy se saunami a bylinnými lázněmi. Není vždy snadné se orientovat v anglických přívlastcích jako „body“, „special“, „special health“, „physical“, „special oil“ nebo třeba „all type of massage services in Thai and Singaporean style“ a jiných.
Podstata, technika
Velmi zjednodušeně řečeno: Jedná se o ovlivňování toků životní energie. Masíruje se na tzv. sénách, pomyslných energetických čarách (obdoba u nás známějších meridiánů). Nejsou popsány v žádných anatomických učebnicích, avšak asijští maséři při tradiční masáži pracují podle prastarých map těla od dob kam lidská paměť sahá. V chrámu Vat Phó jakožto první thajské univerzitě můžete takové starodávné obrázky vidět. Tyto linie se počítají na desítky tisíc, ale v tradiční thajské masáži se jich využívá deset, na nich leží důležité tlakové body. Práce na nich vede k udržování harmonických toků energie v těle a mezi tělem a okolím. Obnovuje je, pokud jsou něčím blokovány. Avšak důraz se klade na prevenci, aby se takovým stavům předcházelo, vážnější poruchy léčí specialisté na terapeutickou thajskou tradiční masáž.
Práce tlakovými technikami na sénách se v typických sestavách tradiční thajské masáže kombinuje někdy více a někdy méně s natahováním a protahováním, s technikami typickými pro jógu. Neexistuje jednotná a přesně stanovená sestava. V různých školách, v různých masážních zařízeních a dokonce i u různých masérů se můžete setkat s podstatnými odlišnostmi, jen základní principy jsou společné. Ve školách se ovšem učí určitý postup, jehož zvládnutí se vyžaduje při závěrečné zkoušce. Je proto navýsost žádoucí po ukončení kurzu absolvovat několik masáží na několika místech jako normální zákazník a udělat si tak představu o variabilitě tradiční thajské masáže. Vrcholní odborníci - špičkoví učitelé ve Vat Phó například rozhodli nezařadit do osnov některé nejnáročnější prvky, které vyžadují dlouhodobější praxi. Mám na mysli třeba chůzi po zádech masírovaného, kterou v thajských salonech běžně zažijete. Ne ve všech. Maséři se též přizpůsobují kondici klienta.
Školy
Tradiční thajská masáž se vyučuje ve více typech škol. V chrámových školách, z nichž nejznámější a nejváženější je škola chrámu Vat Phó v Bangkoku, je metodika a celá atmosféra při výuce nejbližší původním tradicím. Kurzy v těchto školách jsou určeny převážně thajským nastávajícím profesionálům. Některé přijímají žáky z řad cizinců, což ovšem nebývají obvykle maséři povoláním, ale běžní turisté. Vysloveně pro cizince jsou určené rozličné mezinárodní školy. Mají nejrůznější úroveň, často jsou podstatně dražší a vůbec ne lepší. Podle zkušeností účastníků našich dosavadních cest na kurzy do Thajska může být pro držitele diplomů účelné doplnit si základní kurz běžného tzv. jižního typu masáže kurzem v mezinárodní škole v Chiang Mai, kde se vyučuje severothajský styl. Organizace výuky, metodika a přístup učitelů jsou tam zcela odlišné. Existují též soukromé školy a thajskou vládou pořádané kurzy určené pouze Thajcům. Vše se tam odehrává v thajštině a vše je v thajském písmu. Tradiční masáž stejně jako tradiční medicína a farmacie byly svého času oficiálními místy v Thajsku poněkud opomíjeny, důraz se kladl na nejmodernější výdobytky světové vědy. Dnes naopak prožívají renesanci i na univerzitách a ve státním systému zvaném „Integrace thajské tradiční medicíny do celonárodního systému péče o zdraví“. Vzhledem k rostoucí oblíbenosti thajské masáže není divu, že přibývají kurzy mimo Thajsko. Nebudu se šířit o těch, kdo po týdenním kurzu v Evropě vyvěsili zbrusu nový diplom na zeď a jali se „vyučovat“ thajské masáži. Stejně jako buddhismem se i thajskými masážemi živí šarlatáni, existují však i dobré kurzy. Pokud je budete hledat na internetu, počítač vám nabídne řadu škol jejichž reklama se hemží thajskými termíny i jmény osob, v adrese však mají třeba San Francisko nebo jiné město v USA. Jako majitelé a učitelé tam působí Thajci. Můj názor je, že nikdy nemohou nahradit osobní zkušenost se studiem v Thajsku a s pobytem v tomto buddhismem a tradicemi žijícím „království úsměvů“. Takovou a nejlépe opakovanou zkušenost bych považoval za naprosto nezbytnou pro poctivého profesionála, který chce s čistým svědomím prohlásit, že ovládá tradiční thajskou masáž.
PhDr. Petr Šulc, sulc@on-internet.cz