Asi kolem roku 600 před n.l. postavili Zapotékové na náhorní plošině poblíž
dnešního města Oaxaca ve výšce kolem 2000 m na plošině dlouhé 700 m a široké
250 m komplex kultovních budov. Hliněné nádoby, kadidelnice s jaguářími
maskami a reliéfy na kamenných deskách ukazují na kontakty zakladatelů
Monte Albánu s první velkou staromexickou kulturou (1200 až 400 před n.l.)
- s kulturou Olméků na pobřeží Mexického zálivu. Místo, které bylo
nazváno Monte Albán, je snad nejstarším městem Ameriky. Název pravděpodobně
znamená “Jaguáří vrcholek”.
Monte Albán je městem hrobů - v centru kultovního místa a na svazích
pod ním bylo odkryto kolem 180 hrobek. Všechny vydávají svědectví o dějinách
a různých vývojových fázích areálu, jehož počátky sahají až před náš
letopočet. Nejstarší hroby byly pravoúhlé jámy, vyložené a zakryté
kamennými deskami, zatímco mladší měly zčásti zastřešení. Dveřní
poklopy mnoha hrobových vchodů byly zdobeny reliéfy. Uvnitř hrobů byly
objeveny nástěnné malby bohů a hvězdné symboly.
Největší rozkvět jako náboženské a městské centrum zažil Monte Albán
v období let 300 až 500 n.l., kdy v něm žili Zapotékové. Staré
stavby kultovního místa byly rozšířeny a doplněny novými stavbami.
Centrum areálu tvořilo Velké náměstí o rozloze 200 x 300 m, které
je na severu a jihu ohraničeno dvěma zvýšenými plošinami. Ústřední
skupina budov je uprostřed náměstí. K chrámu na severní plošině
vysoké 12 m, z něhož se zachovaly jen pahýly sloupů, vede nejmohutnější
schodiště staré Ameriky - je široké 37 m a vysoké 12 m. Na východní
straně náměstí je míčové hřiště a palác, na západní
straně je několik staveb a Chrám tanečníků. Tento pahorek s plochým
vrchem je lemován asi 150 kamennými deskami, které jsou zdobeny vytesanými
postavami nahých mužů, kteří asi tancují. Pravděpodobně se jedná o
zkroucená těla nepřátelských náčelníků, pobitých nejstaršími vládci
tohoto města. I když jsou na těchto výjevech patrny olmécké rysy (dolů směřující
koutky úst), je styl zapotécký. Postavy mají zdůrazněny pohlavní orgány
a z některých genitálií vytéká krev. Odhalená nahota se považovala
za zahanbující a u středoamerických kultur byla často znakem zajetí.
Hieroglyfické nápisy a kalendářní znaky, používané kalendáře s dvaapadesátiletým
cyklem, který je propojen s postavami, patří mezi nejstarší příklady
gramotnosti v Americe. V době rozkvětu zapotécké kultury mohlo žít
v obytných čtvrtích vně městského jádra snad 50 000 lidí.
Kolem roku 1000 n.l. ztratil Monte Albán svůj význam náboženského centra -
proč se tak stalo, není zatím vyjasněno. Je možné, že se Zapotékové stáhli
před Mixtéky, kteří od 10. století dobyli velké části náhorní roviny
kraje Oaxaca a kteří také obsadili kultovní místo na Monte Albánu.
Tento lid používal pohřební místa svých předchůdců. Na podzemních i
nadzemních stavbách a na hrobech se objevují nové tvary, které pocházejí
z mixtécké kultury. Mnohá naleziště na Monte Albánu mají dvě
podoby, tak jako Zapotéky založený hrob č. 7, v němž nalezený
poklad má také stopy mixtéckých vlivů. Slavný hrob č. 7 objevil v roce
1932 mexický archeolog Alfonso Caso - nalezl největší archeologický poklad
v celé Americe, celkem kolem 500 pohřebních darů, šperky ze zlata, z nefritu,
z tyrkysu, jednu zlatou masku, bohatě zdobené hliněné urny, šperky, řezby
z jaguářích kostí a kostry 12 lidí. Dalším významným hrobem je hrob
č. 104, kde byly objeveny také nástěnné malby, lidské masky,
hieroglyfy boha Xipe Toteca a boha kukuřice.