$seseznamemsourozencu = "ano"; ?>
Chichén
Itzá, jedno z největších a nejvýznamnějších mayských míst leží
v centrální části severního Yucatánu. Od dob španělské konkisty je
z mayských míst nejznámější a nejdůkladněji odkryté a renovované.
Chichén Itzá založili pravděpodobně Mayové v 6. století n.l., kteří asi
po 200 letech toto místo z neznámých důvodů opustili. Kolem roku 918
na toto místo přišli Itzové (Mayové z kmene Itzá) a město dosáhlo
duchovního a kulturního rozkvětu. Kolem roku 987 pronikli na Yucatám Toltékové
a Chichén Itzá dostalo novou tvář: lid ze středomexické vysočiny
vybudoval z mayského centra své hlavní město. Způsob jeho založení
je podobný starému toltéckému centru Tula, zachovává si však i nadále
rysy mayské kultury. Podle aztécké legendy vládl toltéckému městu moudrý
panovník, který přijal po svém nástupu na trůn jméno boha, kterému chtěl
sloužit – boha Quetzalcoatla. V řeči Mayů znamená nahuaské
Quetzalcoatl Kukulkán. Obojí názvy tohoto boha znamenají v překladu
Opeřený had. Z Tuly Quetzalcoatl odešel koncem 10. stol. n.l. do
Chochén Itzá. Opeřený had a jeho nástupci učinili z mayského Chichén
Itzá město k obrazu svému. Srdcem maysko-toltécké metropole se stala Kukulkánova
pyramida (pyramida Opeřeného hada, Quetzalcoatlova pyramida), známá také
pod názvem El Castillo (španělský hrad). Devítistupňová pyramida má
čtvercový půdorys a počtem teras odpovídá 9 mayským podsvětím. Na
vrchol vedou pod úhlem 45 stupňů čtyři schodiště uspořádaná ve směru
světových stran, lemovaná balustrádou, která začíná v přízemí
hadí hlavou a pokračuje hadím tělem až do nejvyššího patra. Ve dnech
jarní a podzimní rovnodennosti, 21. března a 21. září, dopadají sluneční
paprsky na hlavní schodiště tak, že vzniká dojem, že se had plazí z chrámu
dolů. Každé schodiště tvoří 91 schodů, tedy čtyři schodiště dávají
364 stupňů – tolikrát v roce vystupuje slunce na oblohu. Spolu se
vstupním schodem do svatyně má chrám 365 schodů. Pod Kukulkánovou
pyramidou je starší devítistupňová pyramida, uvnitř níž je červený jaguáří
trůn. Do těla jaguára je zasazeno 73 nefritových kotoučků, které
napodobují skvrny na jaguáří kůži. Z nefritu jsou také široce otevřené
oči zvířete, zatímco zuby jsou vytesány z pedernalu, vulkanického
kamene.
Vliv kultury Toltéků se v Chichén Itzá zřetelně projevuje především
v užití sloupů. Tak například na Chrám válečníků (Chrám
bojovníků) v blízkosti El Castilla navazuje sloupová chodba.
Vedle ní se nalézá skupina Tisíce sloupů, které nesly kdysi střechu.
Chrám válečníků v Chichén Itzá připomíná svými čtyřmi stupni
proslulou pyramidu B v Tule. Na sloupech seskupených do řad jsou vytesány
postavy válečníků. Vstup do chrámu na konci schodů střeží socha Chac
Moola, po stranách lemovaná dvěma sloupy znázorňující opeřené hady
– symbol Quetzalcoatla. Chac Mool, zpola ležící na zádech a zpola se
zvedající figura připomíná obřad obětí srdce. Do misky na břiše figury
byla pravděpodobně vkládána srdce, která byla k poctě bohů vyrvána
zaživa lidským obětem.
Typickým příkladem prolínání mayské a toltécké kultury je observatoř,
a to pro své točité schodiště, zvaná El Caracol, což znamená hlemýždí
ulita nebo mušle. Mořská mušle byla navíc jedním ze symbolů Quetzalcoatla
jako boha větrů. Observatoř má kruhovitou základnu používanou toltéky
– Mayové válcové budovy nestavěli. Původní kruhová stavba byla později
pod vlivem Mayů obestavěna terasou, na přízemí bylo postaveno další
patro, opět kruhové, ale menší. Ve zdech horního patra jsou čtaři průhledy,
které snad sloužily pro pozorování hvězd.
S Toltéky vstoupila do Chichén Itzá i Venuše. Chrám Venuše je
zde tvořen nízkou čtvercovou pyramidou, která má na všech stranách schodiště,
stěny pyramidy jsou ozdobeny obrazy Opeřeného hada. Na plošině toltéčtí
kněží konali lidské obětní obřady.
Z hlavního náměstí vede tzv. Svatá cesta k Studni smrti.
Posvátná přírodní vodní nádrž (canote) asi 30 m široká, byla zasvěcena
bodu deště Tlalocovi a stala se poutním místem Mayů. Z bahnitého dna
byly vyzvednuty lidské obětiny, které dokládají historický vývoj toltécké
říše a jejího náboženství. Mezi obětmi bylo nalezeno mnoho darů, např.
nefritové a zlaté desky s bojovými scénami a různé šperky.
V Chichén Itzá je asi největší míčové hřiště ve Střední
Americe, je 146 m dlouhé a 36 m široké. Při míčové hře tlachtli (nesprávně
se používá název pelota, což je stará baskická míčová hra připomínající
tenis) hrála proti sobě dvě družstva s tvrdým gumovým míčem. Úkolem
bylo prohodit míč kamenným kruhem, který byl připevněn vertikálně
na stěně. V ChichénItzá musela být tato hra obzvlášť obtížná,
protože kruhy jsou připevněny ve výšce 8 m nad plochou hřiště. Hráči
se nesměli dotknout míče rukama, jenom boky, koleny a lokty. Nosili ochranné
oděvy, mezi nimi i těžké pásy ze dřeva a kůže, kožené chrániče boků
a kolen a rukavice. Hra byla velmi tvrdá a hráči byli často zraněni nebo
dokonce usmrceni. Diváci se shlukovali u hřiště, aby povzbuzovali své družstvo
a uzavírali sázky na jeho vítězství. Hra však nebyla jen zkouškou síly a
dovednosti. Pro hráče mohla znamenat doslova zápas na život a na smrt. Reliéfy
na obvodových zdech míčového hřiště v Chichén Itzá znázorňují
členy vítězných družstev, jak obětují poraženého protivníka useknutím
hlavy.
Východně od míčového hřiště je stěna lebek Tzompantli a vedle ní
malá Plošina tygrů a orlů. Stavba spojená s jižním okrajem míčového
hřiště je nazývána Chrám jaguárů.