Galapágy
Toto souostroví více než 20 ostrovů sopečného původu se nachází ve východní
části Tichého oceánu asi 1000 km západně od Ekvádoru. V roce 1835 na ostrovech
přistál s výzkumnou lodí HMS Beagle britský přírodovědec Charles Darwin. Strávil
zde 6 týdnů pozorováním živočichů. Výsledkem tohoto pozorování byla práce „O
původu druhů“. Podle jeho slov je toto souostroví přímo učebnicí evoluce.
Souostroví bylo pojmenováno podle typických obyvatel, obřích želv, kterým se
španělsky říká galapago. Roku 1832 bylo území anektováno Ekvádorem a roku 1959
zde vznikl národní park, který byl roku 1978 zapsán na Seznam světového dědictví
UNESCO. Můžete zde obdivovat unikátní faunu a flóru, která se zde vyvíjela zcela
izolovaně po miliony let. Díky odlehlosti ostrovů a faktu, že nikdy nebyly
součástí pevniny, došlo u místních „obyvatel“ k mnoha vývojovým zvláštnostem,
které rozhodně stojí za to vidět. Kromě známých želv sloních, různých druhů
leguánů, terejů či albatrosů zde můžete například vidět také jediný druh
tučňáků, který se vyskytuje na severní polokouli – tučňáka galapážského .
Quito
Quito se řadí mezi jedno z historicky nejdůležitějších měst Jižní Ameriky, a bylo
proto roku 1978 zařazeno do seznamu UNESCO. Leží v nadmořské výšce 2 850
metrů, na úpatí vulkánu Pichincha (4 797 m). Dnešní město bylo založeno na
ruinách inckého města 6. prosince 1534 Sebastiánem de Benalcázarem. Mnozí
Ekvádorci považují svoje hlavní město za nejkrásnější v Jižní Americe a mají
proto opravdu dost důvodů. Procházka úzkými uličkami je jako výlet do jiného
světa. Nejvíce zajímavostí a koloniálních budov je soustředěno do okolí náměstí
Plaza de la Independencia, kde se také nachází nejstarší kostel v Jižní Americe.
Z náměstí Independencia můžete pokračovat jihozápadním směrem, ulicí García
Moreno a po chvíli spatříte kostel La Compañía. Říká se, že na jeho stavbu bylo
spotřebováno 7 tun zlata. Za vidění rozhodně také stojí Nové město, kde se
nachází mnoho obchodů, bank, butiků, kaváren a restaurací, knihkupectví a
obchodů se suvenýry. V poslední době se zde rychle zlepšuje turistická
infrastruktura, staví se moderní obchody a hotely. Velký stavební ruch a
rekonstrukce historického centra ale nijak nezasáhly do jeho jedinečné
atmosféry.
Otavalo
Otavalo bývalo důležitou obchodní a kulturní křižovatkou už v dobách před
příchodem Inků, kdy sem přicházeli lidé z džungle směňovat s horaly své zboží.
Tato tradice přetrvala až do dnešních dní. Zdejším typickým znakem je
pohostinnost místních lidí a oblíbené trhy, které se konají každou sobotu. Vaší
pozornosti jistě neuniknou ani místní tradiční kroje. Muži nosí dlouhé copy,
bílé kalhoty po lýtka, pletené sandály, oboustranné šedivé nebo modré pončo přes
bílou košili a černé plstěné klobouky. I ženské oblečení je velmi nápadné a
krásné – bílé vyšívané halenky, dlouhé černé sukně nebo šátky a skládané čepice.
Často nosí různé náhrdelníky a náramky. Trh končí v poledne mší. Domorodí
obyvatelé z Otavala (Otavaleños) jsou nejbohatší z celého Ekvádoru a to se
odráží i na úrovni místních služeb.
Playa de Oro
Vesnice na severu země, v provincii Esmeraldas. Obyvatelstvo tvoří potomci
otroků přivezených před 500 lety z Afriky kvůli rýžování zlata. Díky své poloze
hluboko ve vnitrozemí, uprostřed pralesa a téměř bez příjezdových cest, je toto
místo skutečným nedotčených rájem. Aby toto své bohatství uchovali, iniciovali
vesničané založení přírodní rezervace Playa de Oro Tigrillos Reserve. Ta chrání
kromě nádherné panenské přírody také všechny druhy kočkovitých šelem žijících v
této oblasti – jaguáry, kuguáry, oceloty a jaguarundi.
Quilotoa Loop (okruh)
Tato prašná, hrbolatá cesta spojuje několik andských vesnic a městeček s městem
Latacunga. Většinou se prochází či projíždí z města Latacunga ve směru
hodinových ručiček. Doprava zde je velmi složitá, nepravidelná a někdy budete
muset ujít dlouhé vzdálenosti nebo velmi dlouho čekat, ale odměnou vám budou
nezapomenutelné zážitky na celý život. Čekají zde na vás horské trhy, dechberoucí pohledy na horské
jezero Quilotoa, velkolepé túry a horské vesničky s nezaměnitelnou atmosférou.
Místní obyvatelé jsou z počátku zdrženliví, ale po prolomení ledů jsou velmi
milí, přátelští a komunikativní.
Národní park Machalilla
Je to jediný ekvádorský park nacházející se na pobřeží. Jsou zde chráněny kdysi
všudypřítomné pobřežní pralesy, které ale díky zásahům člověka již téměř
zmizely. Park pokrývá plochu 40000 ha stále zeleného a tropického deštného lesa
a 20000 ha moře včetně korálových útesů a několika ostrůvků. V Machalilla
spatříte krásnou přírodu, zvláštní stromy lahvovitého tvaru, zhruba 200 druhů
ptactva (včetně papoušků a pelikánů), ale i velké množství jiné fauny a flóry.
Příjemné tropické klima zajišťuje průměrné teploty okolo 24°C. V parku se nachází několik malých příjemných vesniček, kde můžete ochutnat místní
kuchyni. Ve zdejší oblasti naleznete důležitá archeologická naleziště, která se
vztahují ke kultuře Machalilla. Jednou z nejnavštěvovanějších oblastí parku je
ostrov Isla de la Plata, 40 km severně od Puerto Lopéz. Můžete zde spatřit
kolonie mořských ptáků a delfíny. Pokud se rozhodnete ostrov navštívit, vyberte
si období od června do října, kdy ke zdejšímu pobřeží připlouvají velryby z
Antarktidy, aby se zde pářily.
Montañita
Překrásné pláže a ideální podmínky pro surfování zajišťují městečku Montañita
neustálý přísun turistů. Všude vládne uvolněná, pohodová, rasta či ethno nálada.
Surfovat a užívat si slunce tu lze celoročně, ale nejlepší je to od prosince do
května. Městečko pulzuje životem a všudypřítomný ruch a hudba neutichají ani
během noci.
Sopka Chimborazo
Nejen, že je vulkán Chimborazo nejvyšší horou Ekvádoru (6310 m), ale jeho vrchol
je také (díky zemskému vydutí v oblasti rovníku) nejvzdálenější bod od středu
země. Hora je vulkanického původu a je permanentně pokrytá sněhem a ledovci. Je
tvořena pěti vrcholy, které se tyčí nad skalnatými svahy v oblasti rozsáhlého
andského parama. Výstup na vrchol je vhodný pouze pro zkušené sportovce a je
možný pouze se zkušeným průvodcem. Je to náročná hora a její zdolání vyžaduje
velmi dobré zimní a horolezecké vybavení. Ze základního tábora trvá výstup 10
hodin, sestup pak další dvě. Obvykle se vyráží o půlnoci, aby byl sníh pevný.
Odměnou za náročný výstup je nezapomenutelný a úchvatný východ slunce nad
okolními horami. Na druhou stranu do základního tábora ve výšce cca 4000 metrů
se dostanete velmi snadno a nachází se zde příjemná horská chata. Úpatí hory a
okolní přírodní rezervaci lze obdivovat třeba ze hřbetu koně.
Guayaquil
Oficiální název je Santiago de Guayaquil. Je to největší město Ekvádoru, je jeho
obchodním a ekonomickým centrem a nachází se zde také důležitý přístav. Leží v
deltě řeky Guayas vlévající se do Tichého oceánu. V roce 2000 město přebudovalo
nábřeží řeky Guayas a vybudovalo promenádu Malecón 2000, která je údajně
nejlepším urbanistickým projektem posledních let v Jižní Americe. Promenáda je
2,5 km dlouhá a symbolizuje skloubení přírody a moderní architektury, včetně
obchodů, restaurací, hřišť a parků. Kromě návštěvy promenády Malecón 2000 stojí
za to vidět opravenou čtvrť Las Peñas, která se rozkládá na jednom z nemnoha
vyvýšených míst ve městě. Dřevěné domky dřívější rybářské vesnice byly nově
opraveny a nyní souží jako kavárny, bary a prodejny suvenýrů. Na vrchol kopce
vede 444 schodů a kromě krásného výhledu na město lze zde najít i maják.
Tena
Ačkoliv Tena byla a je jedním z nejdůležitějších měst na pokraji džungle, stále
si zachovává ráz malého a příjemného města. Její srdce protínají dvě řeky – Tena
a Pano, díky nimž zde celoročně vládne velmi příjemné klima. Je zde velké
množství příjemných říčních pláží, které skýtají širokou nabídku vodních sportů.
Pokud ale koupání v řece a rafting nejsou vaším šálkem kávy, pak je Tena
ideálním výchozím bodem pro výlety do okolní džungle. V blízkosti města jsou v
džungli k vidění vodopády a domorodé osady. Z Tena můžete absolvovat i výstup na
vulkány Sumaco (3 900 m), Reventador (3 485 m) a Sangay (5 230 m), což je
řetězec nejaktivnějších ekvádorských sopek.
Vilcabamba
Tato vesnice se nachází v horách a je téměř zcela obklopena skalními masivy.
Údolí, ve kterém se nachází, se někdy nazývá Údolí dlouhověkosti. Zdejší
obyvatelé se údajně dožívají průměrného věku 100 až 120 let. Do oblasti přijelo
již mnoho vědců, kteří tento jev zkoumali, ale nepodařilo se jej ani potvrdit a
ani vyvrátit. Na otázku „Jak to dělají?“ se místní jen tajemně usmívají. Ale
není nutné zde hledat nějaký zázrak, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Lidé jsou
zde úzce spjatí s přírodou, plně ji respektují a ona se jim za to odměňuje
čistou vodou, vzduchem a půdou. Nikdo zde nedebatuje o politice, módě,
katastrofách, lidé se zde usmívají, jedí zdravá a netučná jídla, přes den tvrdě
pracují a večer chodí brzy spát. Třeba je právě takový způsob života oním
hledaným „elixírem mládí“. Krátký pobyt zde vám sice nezaručí, že budete žít do
100 či 120 let, ale relaxace v tomto poklidném ráji a výlety do okolních hor
nebo do blízkého národního parku Podocarpus vám život alespoň zpříjemní.
Národní park Yasuní
Tento park, s celkovou rozlohou téměř 9800km2, zahrnuje povodí řek Yasuní,
Nashino, Cononaco a Tiputini a leží na území dvou provincií Napo a Pastaza. Je
největším ekvádorským pevninským parkem. Je pokryt zejména deštnými lesy,
mokřady, bažinami a jezery. Nachází se zde největší množství živočišných a
rostlinných druhů v celém Ekvádoru. Je příkladem divoké a stále ještě
neprozkoumané krajiny. Díky své unikátnosti a biologické diverzitě byl v roce
1989 zapsán jako biosférická rezervace na seznam UNESCO. Jeho území je obýváno
domorodými kmeny, z nichž některé si již na přítomnost turistů zvykly a
nacházejí v nich snadnou možnost přivýdělku. Nejvýznamnějšími zástupci zdejší
fauny je více než 500 druhů ptáků, jaguáři, pumy, orli, netopýři a tapíři.
Zaruma
Leží v horách u městečka Machala v provincii El Oro nedaleko bývalých zlatých
dolů. Je to malebné místo s podivně vyhlížejícími dřevěnými domky s typickými
balkónky, kde každý zná každého jménem. Při návštěvě tohoto jakoby zapomenutého
místa si připadáte jako v jiném světě. Lze zde navštívit zlaté doly nebo
podnikat výlety do hornatého okolí.
Cuenca
Je třetím největším ekvádorským městem a ve své kráse soutěží s hlavním městem
Quitem. Město si ponechalo hodně ze svého koloniálního půvabu a člověk zde
snadno zapomene, že je 21. století. Úzké dlážděné ulice, červenobílé domky, pěkná
náměstí a okouzlující kostely jsou usazeny na březích řeky Río Tomebamba, kde
ženy suší na slunci prádlo – to vše dodává tomuto městu neobyčejný šarm.
Historie města sahá hluboko před příchod Španělů a dokonce i Inků. Z
archeologických nálezů se usuzuje, že první osídlení zde bylo již v 5. století.
Bohužel většina starých památek byla zničena během španělské zlaté horečky. Ale
i tak má město cestovateli rozhodně co nabídnout. O tom svědčí i jeho zápis na
seznam kulturního dědictví UNESCO. Asi 8 km od města Cuenca leží vesnice Baňos
de Cuenca s horkými prameny, které vyvěrají z přírodního geologického zlomu.
Nejteplejší pramen má teplotu okolo 70°C a nejstudenější okolo 35 –
40°C. Návštěvníci si zdejší prameny velmi oblíbili pro jejich léčivé
účinky.
Termas de Papallacta
Vesnice nacházející se zhruba 70 km od hlavního města Quito,
sama o sobě mnoho
krásy nenabízí. Zdejším lákadlem jsou termální lázně se dvěma typy bazénů. Jedny
jsou přístupné veřejnosti, která je navštěvuje v hojném množství zejména o
víkendu, a druhé jsou součástí lázeňského komplexu Balneario Termas de
Papallacta. Pokud jste hostem hotelu, máte vstup zdarma a k dispozici navíc
parní lázně, sauny, horké sprchy a restauraci. Ostatní mohou využívat bazény za
poplatek. Poblíž studené horské řeky, která protéká nedaleko, se nachází
nejteplejší z místních bazénů. Jeho teplota se pohybuje okolo 60°C a je dovoleno
v něm pobýt maximálně 15 minut a pak podstoupit studenou koupel v řece. Okolí
vesnice je také velmi hezké a lze zde podnikat různé výlety, ať již na koni či
pěšky, nebo rybařit.