Ulaanbaatar
Hlavní město Mongolska je domovem více jak třetiny všech obyvatel země a díky tomu je také kulturním, ekonomickým, hospodářským a politickým centrem. Pro většinu turistů je i výchozím bodem na jejich cestě po Mongolsku, protože se zde nachází mezinárodní letiště a také jediná zastávka mezinárodních vlaků na trase Moskva – Peking. Město se rozkládá na březích řeky Tuul a dokola jej střeží čtyři posvátné vrcholky hor. Ulaanbaatar je skutečným městem protikladů. Jeho centrum je tvořeno moderními výškovými budovami, které bohužel nahradily původní dřevěné stavby a chrámy. Avšak kolem centra se stále žije v původních jurtách, které někdy tvoří celé městské části. Široké ulice v centru jsou lemovány řadami zaparkovaných moderních aut, kolem kterých jezdí povozy tažené koňmi. V Mongolsku najdete v oblasti pouště Gobi bohatá naleziště dinosauřích kostí, proto stojí za návštěvu Muzeum přírodní historie, kde jsou k vidění jejich bohaté sbírky a zejména unikátní úplná kostra Tyrannosaura rexe. Z historických budov patří k nejzajímavějším klášter Gandan, který byl postaven v 19. Století a za dob komunismu byl jediným klášterem, kde se směly provozovat buddhistické rituály a pobožnosti. Dnes poskytuje přístřeší asi 150 mnichům a je velmi vyhledávanou turistickou atrakcí. Velká část historických budov v Ulaanbaataru byla přeměněna na muzea – Muzeum národní historie, Muzeum výtvarného umění Zanabazar či Palácové muzeum Bogd Khan, které bylo domovem posledního mongolského krále.
Amarbayasgalant Khiid
Jeden z nejznámějších a největších klášterů v Mongolsku se nachází v překrásném údolí řeky Iven Gol na úpatí hory Burenkhan v oblasti Baruunburen provincie Selenge. Pochází z 18. století, byl postaven ve stylu Manchu a v dobách své největší slávy býval domovem pro více než 2000 mnichů a noviců, kteří zde studovali Buddhovo učení Vinaya. Za komunistické éry bylo naštěstí zničeno „pouze“ 10 z 37 zdejších chrámů a soch (snad kvůli váhavosti nebo dokonce soucitu vojenských velitelů), takže zde větší část uměleckých a architektonických skvostů můžete obdivovat dodnes. Mezi lety 1975 až 1990 prošel klášter rozsáhlou rekonstrukcí za vydatné pomoci Unesco. Dnes zde žije pouhých 70 přátelských mnichů, kteří vám na požádání umožní vstup do některého z pěti chrámů, které jsou přístupné veřejnosti. Krásná poloha, unikátní dekorace a konstrukce kláštera z něj činí jeden z nejvelkolepějších architektonických monumentů nejen v Mongolsku, ale v celé Asii.
Národní park Gorkhi – Terelj
Národní park nacházející se 80 km severovýchodně od Ulaanbaataru je zaslouženě velmi populární turistickou destinací. Park nabízí na ploše 1600 km2 skvělé podmínky pro treking, horolezectví, plavání v ledové vodě, rafting, jízdy na koních po velkolepých alpínských lesích a lukách a pro milovníky extrémních sportů také lyžování či snowboarding. K přírodnímu bohatství tohoto parku patří rovněž fantastické skalní útvary, ledovcové jezero a úchvatné divoké řeky. Většina návštěvníků zde rovněž navštěvuje „želví horu“ a dinosauří park. V části parku naleznete ubytování, pronájem koní a velbloudů, možnosti stravování a také obchody se suvenýry. Většinu parku však tvoří panenská příroda, která je zdrojem neopakovatelných zážitků. Lze zde pozorovat více jak 250 druhů ptáků a také řadu velkých savců včetně medvědů. Park získává zvláštní kouzlo hlavně v měsíci květnu, kdy rozkvétají zdejší rozsáhlé louky.
Khentii
Tento aimag (provincie), který je obdařen nebývalou přírodní krásou, hraničí na severu a Ruskou Federací a nachází se asi den jízdy (330 km) od hlavního města Ulaanbaataru. Pro Mongoly i turisty je významný hlavně jako rodiště slavného vládce a vojevůdce Čingischána. Provincie je bohatá na léčebné horké a studené prameny jako jsou Avarga Toson, Khalun Us Rashaant, Khajuu Bulag a další, které jsou využívány k léčbě nejrůznějších onemocnění. V současné době je tato provincie velmi oblíbena mezi turisty. Lze zde navštívit spoustu historických památek, většinou spojených se životem Čingischána. Jsou to místa, kde se narodil, vyrůstal, dostal se k moci, kde byl korunován a kde je s největší pravděpodobností také pohřben. K zajímavým místům zde patří Khökh Nuur (Modré jezero) – místo, kde byl Temüjin roku 1206 korunován, čímž nastoupil svou životní dráhu jako Čingischán. Populární je i Deluun Boldog – několik kopců, kde se, dle knihy Tajná historie Mongolů (Mongolyn Nuuts Tovchoo) sepsané roku 1240, Temüjin roku 1162 narodil (a ačkoliv je tento názor mnoha vědci zpochybňován, stojí toto místo za návštěvu, protože okolí je jako stvořené pro treking a procházky). Za návštěvu stojí i klášter Gundgavirlan založený roku 1660, kde se nacházela první škola buddhistické filozofie, dále impozantní Čingischánova socha v Gurvan Nuur, která vznikla roku 1962 na oslavu 800 let od Temüjinova narození, a až 80 metrů hluboké jeskyně Galtai Agui.
Dariganga
Rozsáhlé louky a pastviny jsou posety množstvím sopečných kráterů, jezírek a písečných dun, což dohromady tvoří jednu z nejpůvabnějších krajin východního Mongolska. Před příchodem komunismu byla tato oblast útočištěm pro aristokracii a zdejší louky byly královskými pastvinami pro koně patřící císaři z Pekingu. Spolu s aristokraty se zde usídlili i kováři a stříbrotepci, kteří bohatým dámám vyráběli překrásné šperky (mnohé z nich můžete dnes obdivovat v Národním muzeu v Ulaanbaataru). Tato zručnost místních přetrvala dodnes a proto si zde i v současnosti můžete zakoupit šperky, ozdoby a jiné výrobky zejména za stříbra. S džípem a dobrým řidičem můžete z městečka Dariganga vyrazit do okolí na průzkum blankytně modrých jezer, která jsou útočištěm pro tisíce migrujících labutí, sopečných kráterů různých velikostí, hlubokých jeskyní, písečných dun a prastarých skal. Nedaleko se také nachází posvátná hora sopečného původu – Shiliin Bogd Uul. Dle legendy dojde u každého muže (a pouze u muže), který na horu za rozbřesku vystoupí, k oživení a probuzení jeho ducha.
Národní park Gurvan Saikhan
Hlavní část tohoto národního parku zaujímá pohoří břidlicového a sedimentárního původu. Dále jsou zde k vidění rozsáhlé písečné duny, pitoreskní skalní útvary a hluboká údolí. Je domovem více jak 200 druhů ptactva, argali, kozorožce, vzácné levharty obláčkové, divokých velbloudů a oslů či trpasličí tarbíky. Rozloha parku je přibližně 4100 km2 a území je chráněno od roku 1994. Na rozdíl od jiných parků v poušti Gobi nabízí tento turistům poměrně slušné zázemí a kvalitnější silnice. Jeho název v překladu znamená Tři krásy a odkazuje ke třem skalním hřebenům, které jsou jeho dominantou (ačkoliv ve skutečnosti jsou tu hřebeny čtyři). Na jeho území bylo nalezeno velké množství dinosauřích fosilií. Součástí parku je i rokle Yolyn Am, která patří k přísně chráněným lokalitám. Je to úzký kaňon, který vyhloubila řeka v hoře Zuun Saikhan uul (2815 metrů). Stěny kaňonu jsou velmi příkré a místy dosahují výšky až 200 metrů. I za denního světla je dole v kaňonu téměř tma, protože úzkou štěrbinou sem z povrchu dopadá jen málo slunečních paprsků. Je zajímavostí, že v některých částech kaňonu se drží celoročně led. Na některých místech kaňonu vedle sebe stěží projdou dva lidé a při pohledu vzhůru uvidí pouze úzký proužek modrého nebe. Oblast kaňonu je chráněna již od roku 1965 a zaujímá plochu o rozloze 70 km2.
Erdene Zuu Khiid
Tento klášter byl založen roku 1586 chánem Altai a stal se prvním buddhistickým klášterem v Mongolsku. Jeho název v překladu znamená Tisíc pokladů, což vystihuje krásu, která se v něm v té době nalézala. V areálu se nacházelo mezi 60 a 100 chrámy, které poskytovaly přístřeší téměř 1000 mnichů. Klášter po dlouhá staletí prosperoval až do nástupu komunismu, kdy byly zničeny všechny chrámy až na tři a neznámé množství mnichů bylo povražděno nebo posláno na Sibiř a již nikdy o nich nikdo neslyšel. Navzdory tomuto faktu bylo zachráněno překvapivě velké množství soch, masek tsam a maleb thangka, které byly uschovány buď v okolních horách, nebo u statečných obyvatel okolních vesnic. Roku 1965 byl klášter znovu otevřen jako muzeum, ale nebylo dovoleno jej využívat pro pobožnosti. Až s pádem komunismu došlo k náboženskému uvolnění a od té doby dobývá klášter zpět svou někdejší slávu. I dnes (ačkoliv z původní stavby zbyly jen zlomky) budí jeho obří zdi, stúpy a stavby posvátnou úctu. Do jeho renovace jsou stále investovány nemalé peníze a jeho návštěvu byste neměli vynechat.
Otgon Tenger Uul
Středobodem parku je posvátná hora Otgon Tenger Uul (3905 m), která je nejvyšší horou pohoří Khangai Nuruu. Hora je již po staletí uctívána místními, kteří dodnes nelibě nesou vzrůstající zájem turistů o tuto oblast. I proto bylo kolem hory vytvořeno přísně chráněné území, aby se minimalizoval dopad turismu na krásnou krajinu. V parku se mimo fauny a flóry (žijí zde jeleni, leopardi obláčkoví, kozorožci, argali a jiní) můžete kochat také návštěvou různých historických staveb, starobylých hrobek či kláštera v Otgonu. Výprava k hoře je velmi náročná a terén je kamenitý a zvlněný. Výstup je vhodný hlavně pro zkušené horolezce a je nutné sebou mít kvalitní vybavení včetně cepínů. Pod horou se nachází ledovcové jezero. Po výpravách v okolí přijdou návštěvníkům vhod místní termální lázně.
Národní park Altai Tavan Bogd
Nachází se v provincii Bayan-Olgii v západním Mongolsku a patří k nejúžasnějším parkům v celé zemi. Na ploše 6000 km2 můžete obdivovat překrásnou krajinu plnou rozsáhlých jezer (Khoton Nuur, Khurgan Nuur či Dayan Nuur), stepí, ledovců a alpinských a semialpinských lesů. Tato chráněná krajina je rovněž domovem množství divoké zvěře jako jsou kozorožci, losi, orli, argali, jeleni, vlci, lišky, kuny a velekuři himálajští. Toto úchvatné místo je obklopeno sněhem pokrytými horskými štíty. Nachází se zde také nejvyšší hora Mongolska Tavan Bogd (4374 m). Park nabízí velké množství sportovního vyžití. Trekové tratě vedou nejhezčími místy a jsou schůdné i pro běžného turistu, který chce pouze pořídit krásné fotky. Lze zde ale nalézt také náročnější tratě pro milovníky horských túr a adrenalinu. Dále zde lze jezdit na běžkách, lézt po horách, rybařit, jezdit na koních či velbloudech, jezdit na raftu nebo kajaku na divoké vodě nebo se jen blíže seznamovat se zajímavou kulturou místních. Po cestě do parku je nutné se zastavit v městečku Olgii, kde si lze zakoupit potraviny a další vybavení.
Oblast velkých jezer Uvs Nuur a Üüreg Nuur
V případě Uvs Nuuru se jedná spíše o gigantické vnitrozemské moře než o jezero. Jeho hladina má sice plochu 3423 km2, což z něj činí nejrozsáhlejší jezero v Mongolsku, ale na druhou stranu je jeho průměrná hloubka pouhých 12 metrů, a proto není největším jezerem co do objemu vody. Jezero je 5x slanější než běžné moře, nežijí v něm pro člověka využitelné ryby, ale nelze jej označit za mrtvé. Jezero je důležitou migrační zastávkou mořských i vnitrozemských ptáků a pro ornitology je učiněným rájem (pokud přetrpí množství komárů). Kromě nejvyššího vrcholu Mongolska je tato oblast také nejchladnější v zemi. Hladina se nachází v proláklině o nadmořské výšce 759 m, což je nejnižší místo v celém Mongolsku. Roku 1974 zde byla naměřena teplota -57°C, na druhou stranu v létě se zde teploty šplhají k 40°C. Díky těmto extrémním rozdílům byla tato oblast vybrána pro studium klimatických změn v rámci mezinárodního Geo-Biosferického programu. Oblast obou jezer je také chráněna jako přírodní dědictví UNESCO. Jezero nemá žádný odtok a proto je jeho okolí bažinaté, což ztěžuje přístup k němu. S dobrým džípem a průvodcem vás ale čeká krásná projížďka. Nachází se zde také kemp, ale pro velké množství obtížného hmyzu se pobyt zde nedoporučuje. Mnohem příjemnější na dlouhodobější návštěvu je blízké sladkovodní jezero Üüreg. Toto jezero je plné minerální vody (ale pro pití je doporučeno ji předem převařit) a je ideálním místem pro milovníky koupání a rybaření. Okolní třítisícové vrcholky a krásná příroda zase lákají k výletům a horským túrám. Příjezd sem je mnohem méně komplikovaný než k jezeru Uvs, protože se Üüreg nachází vskutku nedaleko od hlavního tahu z Ulaangomu do Ölgii.
Národní park Khövsgöl Nuur
Byl založen roku 1992 a zaujímá plochu 8380 km2, z čehož 2510 km2 je pokryto hustými lesy. Roku 1997 bylo k národnímu parku přidruženo přísně chráněné území Khoridol Saridag Nuruu, které chrání unikátní ekosystém tajgy a tundry, jehož kopcovitý terén se vyznačuje obrovskou biodiverzitou. Hlavním místem zájmu je v tomto parku ale jezero Khövsgöl Nuur, které je nazýváno „Modrá perla Mongolska“. Představte si 2760 km2 horského jezera s křišťálově čistou vodou, přidejte asi tucet horských štítů o výšce 2000 metrů tyčících se nad jeho břehy, husté borovicové lesy a svěží louky s pasoucími se jaky a koňmi a dostanete obrázek nejmalebnější krajiny v Mongolsku – okolí jezera Khövsgöl Nuur. Národní park obývá mnoho zvěře včetně ovce argali, kozorožců, medvědů, vlků, sobolů, losů a více než 200 druhů ptactva. Jezero je pak rájem pro rybáře, protože jeho vody jsou plné ryb, jako jsou lososi, jeseteři a lipani.